31 C 120/2022-56 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 44 390,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 22. 10. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a podle které žalovanému poskytla částku 45 000 Kč, přičemž žalovaná částka sestává z jistiny úvěru 41 424,49 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 493,09 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 19. 9. 2022. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru, neboť předložená smlouva o úvěru neobsahuje podpis žalovaného, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaný měl vůli tvrzenou smlouvu uzavřít. Soud dle potvrzení o platbě nicméně považuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 45 000 Kč, ze které žalovaný splatil 6 372 Kč. Z transakční historie na účtu žalovaného mimo jiné také vyplývá, že převažující část obratů na jeho účtu tvořila čerpání a splátky dalších úvěrů a zápůjček. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne [datum], zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne 3. 2. 2022 zásilkou podanou dne 7. 2. 2022. S ohledem na výše učiněná skutková zjištění, která poskytující dostatečný podklad pro rozhodnutí soudu, soud z ostatních provedených důkazů neučinil, přičemž svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne [datum], nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a že by tak z ní smluvním stranám vyplývaly nějaké závazky. Žalobkyně nicméně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč, o kterou se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., plněním, které mu bylo poskytnuto bez právního důvodu a na které dosud plnil částkou 6 372 Kč, takže nadále z tohoto důvodu dluží částku 38 628 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k jeho vydání až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 11. 8. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 12. 8. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 38 628 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 5. Přestože byl žalovaný (po zohlednění celého předmětu řízení, včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu, které žalobkyni nebylo přiznáno) ve věci převážně úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.