31 C 140/2022-74 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 50 105 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 16. 6. 2018 uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 23 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 22 345 Kč, který zahrnoval součet kapitalizovaných úroků, odměnu za zpracování a doručení, administrativní poplatek za vedení účtu a komfortní splácení, prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 1 890 Kč. Žalovaná dosud uhradila splátky v celkové výši 12 540 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 12. 9. 2022, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v její nepřítomnosti. 4. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 16. 6. 2018, [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 23 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 1 890 Kč spolu s poplatkem ve výši 22 345 Kč. V zákaznické kartě ze dne 16. 6. 2018 žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako uklízečka s čistým příjmem ve výši 6 941 Kč měsíčně, s dalšími blíže nespecifikovanými příjmy domácnosti ve výši 13 805 Kč a odhadovanými (rovněž nespecifikovanými) výdaji ve výši 4 000 Kč měsíčně a k tomu interními splátkami u předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 203 Kč. Dále, že bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnosti. Dle karty měla žalovaná dokládat pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, které však soudu k důkazu doloženy žalobkyní nebyly. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 odeslaným dne 11. 2. 2022. Dopisem ze dne 21. 3. 2022 (odeslaným dne 23. 3. 2022) zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Dle tvrzení žalobkyně a přehledu splátek uhradila dosud žalovaná na svůj dluh částku 12 540 Kč. Soud pro nadbytečnost ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti neprovedl důkaz výslechem [jméno] [příjmení], neboť její případná svědecká výpověď nemohla, mimo jiné i s ohledem na povinnou zákonnou 5 letou archivační lhůtu k veškerým podkladům týkajících se úvěruschopnosti (k tomu dále níže bod 9), zjištěný skutkový stav zásadně ovlivnit. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne 16. 6. 2018 poskytla žalované částku 23 000 Kč, na kterou žalovaná dosud uhradila 12 540 Kč. Žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany její předchůdkyně. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících o. z., na jejímž základě žalovaná obdržela finanční prostředky ve výši 23 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, protože nedostatečným způsobem zkoumala a ověřovala příjmy i výdaje (včetně závazků) žalované. Předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované o tom, že její příjmy ze zaměstnání činí 6 941 Kč měsíčně a další příjmy domácnosti ve výši 13 805 Kč měsíčně, které nebyly ničím doloženy. Obdobně předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala pravidelné výdaje žalované a její případné externí závazky. Spokojila se pouze s tvrzením, že její odhadované výdaje činí 4 000 Kč měsíčně, což opět nebylo ničím doloženo. (např. nájemní smlouvu, evidenční listem, SIPO, lustracemi v registrech BRKI, NRKI apod.). Přitom všechny doklady k úvěruschopnosti je poskytovatel úvěru povinen uchovávat po dobu 5 let. Úvěruschopnost žalované tak nebyla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků či smluvních pokut. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalované byla v hotovosti vyplacena částka 23 000 Kč, ze které žalovaná vrátila částku 12 540 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 10 460 Kč žalovaná vzniklé bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu) podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. nevydala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 8. 8. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 9. 8. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 10 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu ve výroku II. rozsudku z výše uvedených důvodů zamítl. 10. Přestože měla žalovaná (po kapitalizaci celého předmětu řízení ke dni rozhodnutí, tj. včetně veškerého příslušenství) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.