31 C 180/2022-43 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 10. 2. 2022 s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, kterou žalovaný zavázal splatit s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 204 Kč do 30 dnů, což však žalovaný řádně a včas neučinil, a proto žalobkyně kromě jistiny s poplatkem v celkové výši 6 204 Kč uplatnila i smluvní pokutu ve výši 900 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 3. 10. 2022 se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila), a proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle provedených důkazů, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru ze dne 10. 2. 2022, neboť jsou u podpisů stran na listině vyznačena pouze označení smluvních stran bez vlastnoručních podpisů, přičemž z důkazů předložených žalobkyní vyplývá pouze to, že žalovaný dne 9. 2. 2022 zaslal žalobkyni 1 Kč a že na stejný účet dne 10. 2. 2022 odeslala částku 3 000 Kč, což samo o sobě neprokazuje, že by předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena právě mezi žalobkyní a žalovaným, jehož osobními údaji (kopií OP) žalobkyně disponovala. Za prokázané tak považuje soud poskytnutí částky 3 000 Kč žalovanému, jehož výpisy z účtu žalobkyně rovněž disponovala a podle kterých měl žalovaný konečný zůstatek na účtu 0,60 Kč až 3,60 Kč, z nichž by stěží byl schopen splatit do 30 dnů 3 000 Kč. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů 3. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., nicméně žalobkyně prokázala poskytnutí částky 3 000 Kč žalovanému. Žalovaný proto nebyl zavázán k žádným smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a smluvních pokut. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku 3 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění bez právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni nic neuhradil, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 12. 9. 2022, kdy nastala i splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Od následujícího dne, tj. od 13. 9. 2022 byl žalovaný v prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 16. 3. 2022. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ohledně částky 4 104 Kč včetně souvisejícího příslušenství (přesahujícího přiznanou výši) žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 6. Přestože měl žalovaný převažující úspěch ve věci a měl by tak ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.