31 C 195/2021-61 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 10 499,25 Kč s příslušenstvím, když uvedla, že žalovaný uzavřel dne 1. 8. 2018 se [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 31. 8. 2018. Žalovaný celkem žalobkyni zaplatil 0,50 Kč. Požadovaná částka sestává z jistiny 6 999,50 Kč, úroku z prodlení, smluvního úroku a smluvní pokuty 3 499,75 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 12. 1. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Výpisem ze švýcarského obchodního rejstříku byla ověřena existence žalobkyně. Smlouvou o úvěru ze dne 1. 8. 2018 se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s příslušenstvím ve výši 953,70 Kč do 31. 8. 2018, nicméně tato smlouva neobsahuje ani podpis předchůdkyně žalobkyně, ani podpis žalovaného. Dle výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně byla žalovanému dne 1. 8. 2018 odeslána na účet částka 7 000 Kč. Dopisem ze dne 16. 4. 2020 (doručeným žalovanému dle dodejky 25. 4. 2020) bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopisem ze dne 25. 9. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Smlouvou o postoupení pohledávek a zaplacením ceny za postoupení byla pohledávka předchůdkyně žalobkyně za žalovaným, která je uvedena v seznamu postoupených pohledávek, postoupena na žalobkyni. Dle kopie dokladu předchůdkyně žalobkyně disponovala fotografií řidičského průkazu žalovaného. Dle fotografie výpisu z účtu žalovaného byl účet, na který předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 7 000 Kč, účtem žalovaného. Z daňových přiznání žalovaného za roky 2015, 2016 a 2017, formuláře pro spotřebitele a z předsmluvních informací soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že nebylo prokázáno uzavření předmětné úvěrové smlouvy, přičemž na účet žalovaného byla z účtu předchůdkyně žalobkyně zaslána částka 7 000 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť předložená smlouva neobsahuje podpis žalovaného a ani z jiných předložených listin nevyplývá, že by žalovaný měl vůli být smlouvou jakkoli vázán, když nepřipojil svůj podpis a neexistuje jiný důkaz pro to, že by s obsahem smlouvy souhlasil. Žalovaný proto není zavázán k úhradě veškerých smluvních plnění, zejména k úhradě úroků z úvěru a smluvní pokuty, kterou rovněž nelze považovat za platně sjednanou. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla na bankovní účet vyplacena částka 7 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 0,50 Kč. Ohledně částky 6 999,50 Kč se tedy žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 31. 5. 2020, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 1. 5. 2020, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 6 999,50 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu výrokem II. rozsudku zamítl. 8. Po zohlednění kapitalizovaného příslušenství (ke dni rozhodnutí), které žalobkyně uplatnila a které tvoří s jistinou předmět řízení, lze považovat procesní úspěch účastníků ve věci (žalobkyně výrok I., žalovaný výrok II.) za srovnatelný, a proto soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.