31 C 203/2022-75 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 679,96 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 7. 3. 2019 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 14 748 Kč, který zahrnoval součet kapitalizovaných úroků, odměnu za zpracování a doručení, administrativní poplatek za vedení účtu a komfortní splácení, prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 1 240 Kč. Žalovaný dosud uhradil splátky v celkové výši 14 560 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 28. 11. 2022, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v jeho nepřítomnosti. 4. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 3. 2019, [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 1 240 Kč spolu s poplatkem ve výši 14 748 Kč. V zákaznické kartě ze dne 7. 3. 2019 žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako operátor s čistým příjmem ve výši 27 428 Kč měsíčně a v jeho domácnosti je ještě jeden (blíže neurčený) příjem ve výši 7 600 Kč. Na výdajové stránce splácel 3 500 Kč na další spotřebitelské úvěry a měl mít odhadované měsíční (blíže nespecifikované) výdaje ve výši 10 000 Kč. Dále, že vlastní bankovní účet, bydlí v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti. Příjem měl být dle zákaznické karty doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou, které však k důkazu předloženy nebyly, takže není zřejmé, zda a případně jak byly příjmy a výdaje žalovaného zjištěny a ověřeny. Soud pro nadbytečnost ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti neprovedl žalobkyní navržený důkaz výslechem [jméno] [příjmení], neboť její případná svědecká výpověď nemohla, mimo jiné i s ohledem na povinnou zákonnou pětiletou archivační dobu k veškerým podkladům vztahujícím se k úvěruschopnosti (k tomu dále níže odst. 9), zjištěný skutkový stav zásadně ovlivnit. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 odeslaným dne 11. 2. 2022. Dopisem ze dne 20. 5. 2022 (odeslaným dne 24. 5. 2022) zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Dle tvrzení žalobkyně a přehledu splátek uhradil dosud žalovaný na svůj dluh částku 14 560 Kč. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne 7. 3. 2019 poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 14 560 Kč. Žalobkyně neprokázala komplexní zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany její předchůdkyně. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících o. z., na jejímž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, protože nedostatečným způsobem zkoumala a ověřovala výdaje (včetně závazků) žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného o tom, že příjmy jeho domácnosti činí 35 028 Kč a jeho výdaje 10 000 Kč, a to včetně nájmu, energií a dalších základních potřeb (jídlo, kosmetika, doprava atd.) pro další dvě vyživované osoby, což nebylo ničím doloženo, stejně jako případné závazky žalovaného (např. výpisem z účtu, nájemní smlouvou, evidenčním listem, SIPO, lustracemi v registrech BRKI, NRKI apod.). Přitom dle § 78 ZSÚ je poskytovatel úvěru povinen veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků či smluvních pokut. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 15 000 Kč, ze které žalovaný vrátil částku 14 560 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 400 Kč žalovaný vzniklé bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu) podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. nevydal. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 31. 10. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 1. 11. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu ve výroku II. rozsudku z výše uvedených důvodů zamítl. 10. Přestože měl žalovaný (po kapitalizaci celého předmětu řízení ke dni rozhodnutí, tj. včetně veškerého příslušenství) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.