31 C 21/2022-277 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 412 106,46 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou dne 1. 8. 2018 uzavřela úvěrovou smlouvu [číslo], na základě které poskytla žalované částku 429 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve sjednaných 84 měsíčních splátkách po 6 703 Kč, což však řádně a včas neudělala, když před zahájením řízení uhradila pouze 31 901,27 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalované uvedla žalobkyně, že úvěr byl schválen v procesu garantovaného předschváleného limitu, který byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalované, když bylo počítáno s příjmy žalované ve výši 23 948 Kč a výdaji ve výši 11 847 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci se konala dvě ústní jednání dne 23. 5. 2022 a dne 11. 7. 2022, které bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 13. 7. 2022. K jednání se dostavil jen zástupce žalobkyně, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. Na základě elektronické žádosti žalované ze dne 1. 8. 2018, kterou žalobkyně téhož dne akceptovala a jejíž podání žalovaná učinila v souladu s předchozí smlouvou o běžném účtu se službami elektronického bankovnictví, došlo dne 1. 8. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 429 000 Kč za sjednaný úrok 7,9 % ročně s tím, že bude po jeho vyčerpání splacen v 84 měsíčních splátkách po 6 703 Kč Součástí smlouvy byly i předsmluvní informace, obchodní a pojistné podmínky a sazebník poplatků. Úvěruschopnost žalované byla dle žalobkyně posouzena v rámci automatického vyhodnocení pohybů na běžném účtu žalované, dle kterých žalobkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 23 948 Kč bez bližší specifikace a z výdajů ve výši 11 847 Kč (měsíčně) opět bez jakékoliv specifikace, takže není zřejmé jaké konkrétní příjmy a výdaje žalobkyně při zkoumání posuzovala. Z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc červenec 2018, tj. měsíc před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, přitom vyplývá, že počáteční zůstatek na jejím účtu činil 1 436 Kč a konečný 1 627 Kč s tím, že v měsíčním obratu jsou zahrnuty i platby mzdy pro pana [jméno] [příjmení] od spol. [anonymizována dvě slova] [obec] v celkové výši 24 718 Kč. Mzda žalované dle výpisu z účtu činila 12 644 Kč a kromě žalovaná obdržela i sociální dávky za měsíce 04-06 2018 v celkové výši 19 380 Kč. V rámci odchozích plateb jsou patrné dvě platby za nájem ve výši 7 646 Kč a 7 692 Kč pro SVJ ul. [ulice a číslo]. Obdobný obrat na účtu žalované byl i za červen 2018, kdy počáteční zůstatek činil 1 077 Kč a konečný 1 436 Kč. Dle výpisu z účtu byl celý úvěr ve výši 429 000 Kč vyčerpán dne 1. 8. 2018. Podle výpisu z úvěrového účtu a přehledu splátek žalovaná dosud žalobkyni splatila částku 31 901,77 Kč. Oznámením ze dne 27. 7. 2019, odeslaným dne 29. 7. 2019, žalobkyně po předchozích upomínkách zesplatnila pro prodlení žalované celý úvěr ke dni 26. 7. 2019. Následně žalobkyně žalovanou vyzývala k plnění předžalobní výzvou ze dne 30. 6. 2020. 4. Po skutkové stránce tak lze shrnout, že žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalované částku 429 000 Kč, ze které žalovaná splatila 31 901,77 Kč, přičemž žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy podrobněji nezkoumala příjmy ani výdaje žalované. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když ostatně i sama uvedla, že toto ověření proběhlo automaticky bez konkrétního zkoumání, přičemž z pohybů na účtu žalované několik měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy je patrná, že zůstatky na účtu žalované bez dalšího nemohly svědčit o tom, že je schopna splácet dalších 6 703 Kč měsíčně, přičemž významná část příchozích plateb navíc nebyla dle všeho určena pro žalovanou, ale pana [jméno] [příjmení]. Žalobkyně tedy nedostatečně zkoumala příjmy i výdaje žalované a není zřejmé, z čeho konkrétně vycházela při ověřování deklarovaných příjmů 23 948 Kč a výdajů ve výši 11 847 Kč, když jen za holý nájem platila nejméně 7 646 Kč, takže těžko mohla ze zbývající části deklarovaných výdajů pokrýt veškeré energie, potraviny, drogerii a další základní potřeby. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně nezkoumala (a ověřovala) úvěruschopnost žalované komplexně a také bez dalšího nedostatečně vyhodnotila i výpisy z účtu, které k dispozici měla. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru tak je od počátku neplatná a žalované nevznikla povinnost plnit sjednané povinnosti v úvěrové smlouvě. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 429 000 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť obdržela plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Jelikož žalovaná dosud uhradila částku 31 901,27 Kč, nadále žalobkyni dluží částku 397 098,23 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 18. 4. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 19. 4. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 397 098,23 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 17 729 Kč (po zaokrouhlení), která představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalované v rozsahu 36 % z celého předmětu řízení vč. kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí) 63 319,26 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 485 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 412 106,46 Kč sestávající z částky 9 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, sepis žaloby a účast na jednání) a z částky 4 990 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva bez právního rozboru) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále z cestovného k jednání soudu dne 11. 7. 2022 (cestovné a náhrada za promeškaný čas za účast u jednání soudu dne 23. 5. 2022 žalobkyně neuplatnila ani nedoložila) z Prahy do Chomutova a zpět (220 km) ve výši 1 976 Kč vozem Volvo XC60 (paušální náhrada 4,70 Kč/km, cena mot. nafty 47,60 Kč, prům. spotřeba 9 l /100 km) a z náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 6 půlhodin po 100 Kč, a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 8 128,26 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že doplňující písemná vyjádření žalobkyně ze dne 26. 4. 2022 a ze dne 7. 6. 2022 nepovažoval za účelně vynaložené náklady, neboť tvrzení v nich obsažená mohla a měla být uvedena již v žalobě, stejně jako mohly být k prvnímu jednání doloženy i veškeré důkazy k jejich prokázání. Obdobně nepovažoval soud za účelně vynaložené náklady za účast u jednoho ze dvou jednání, neboť první jednání bylo odročeno z důvodu nedostatečných tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně, navzdory tomu, že k jejich doplnění soud žalobkyni písemně vyzýval v předstihu před prvním jednáním.