31 C 249/2021-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalované zaplacení částky 16 700 Kč s příslušenstvím, když uvedla, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 30. 3. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit prostřednictvím 13 splátek spolu s poplatkem ve výši 10 350 Kč, avšak řádně a včas tak neučinila (zaplatila pouze 16 150 Kč). K posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost z údajů uvedených žalovanou, nicméně žádnými podklady nedisponuje. Žalobkyně vzala podáním ze dne 30. 12. 2021 žalobu zpět co do částky 7 500 Kč, představující smluvní pokutu, soud proto v tomto rozsahu řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 31. 1. 2022. Vzhledem k tomu, že se nikdo z řádně předvolaných účastníků k nařízenému jednání nedostavil, projednal soud věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutečnosti: Smlouvou o úvěru ze dne 30. 3. 2016 se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované celkem částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyně žalobkyně ve 13 splátkách částku 25 800 Kč. V žádosti u poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem je 14 000 Kč a má další příjmy 4 900 Kč, celkové příjmy domácnosti jsou 36 900 Kč a výdaje domácnosti jsou 19 060 Kč měsíčně. Dle výpisu mimosoudního vymáhání pohledávky za žalovanou telefonovala předchůdkyně žalobkyně celkem třikrát žalované a jednou byla provedena osobní návštěva žalované terénním pracovníkem. Dle notářského zápisu s dokladem o koupi části závodu ze dne [datum] koupila společnost [právnická osoba] část závodu předchůdkyně žalobkyně. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dle potvrzení o zaplacení kupní ceny, dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Dopisy ze dne 8. 2. 2021 a 15. 3. 2021 (odeslaným dle podacího archu 17. 3. 2021) vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru, z karty dlužníka a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud žádné relevantní informace nezjistil. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalované byla v hotovosti vyplacena částka 15 000 Kč a žalovaná zaplatila žalobkyni (resp. její předchůdkyni) částku 16 150 Kč. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ale žalobkyně nedoložila, že byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, dokonce uvedla, že žádnými podklady ohledně posuzování úvěruschopnosti nedisponuje. Dle předložených důkazů se předchůdkyně žalobkyně spokojila s tvrzením žalované o čistém měsíčním příjmu 14 000 Kč a příjmu domácnosti 36 900 Kč, aniž by jej žalovaná jakkoli dokládala a aniž by jej předchůdkyně žalobkyně jakkoli ověřovala a mohla tuto skutečnost doložit (zejm. co se týče příjmu celé domácnosti). Předchůdkyně žalobkyně ani nijak neověřovala, že průměrné měsíční výdaje uvedené žalovanou alespoň rámcové odpovídají (např. výše nájmu a záloh za sužby, náklady spojené s péčí o tři vyživované osoby apod.). Tím, že předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování struktury výdajů a na ověřování příjmu žalované a její domácnosti, neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 9 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, která je nejen podle cit. zákona, ale i v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, neplatností absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Žalobkyně prokázala, že žalované byla poskytnuta celkem částka 15 000 Kč v hotovosti, na kterou dle žalobkyně žalovaná uhradila celkem 16 150 Kč Částku 15 000 Kč je tedy možné pokládat za bezdůvodné obohacení, neboť se jedná o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z., nicméně žalovaná už zaplatila žalobkyni (resp. jejím předchůdkyním) částku přesahující výši vzniklého bezdůvodného obohacení, a proto soud žalobu ve výroku II. zamítl. 9. Přestože žalovaná byla ve věci úspěšná a měla by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a dle obsahu spisu jí ani žádné náklady nevznikly, soud proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.