31 C 266/2021-46 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 233 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne 27. 11. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky a s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč prostřednictvím 24 měsíčních splátek. Žalovaný opakovaně odkládal splatnosti splátek a neplatil splátky včas, úvěr byl proto ke dni 11. 8. 2020 zesplatněn. Požadovaná částka sestává z jistiny 19 997 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatků za splátky 693 Kč, poplatků za SMS servis 343 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti 3 960 Kč, úroků 5 880 Kč, nákladů na vymáhání 200 Kč a smluvních pokut 500 Kč. Žalovaný celkem žalobkyni zaplatil 3 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 12. 1. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Úvěrovou smlouvou a rámcovou smlouvou ze dne 29. 7. 2016 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč s poplatkem 165 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů; rámcová smlouva upravovala podmínky pro uzavírání dalších smluv. Smlouvou o úvěru ze dne 27. 11. 2019 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč s poplatkem 660 Kč za poskytnutí úvěru, žalovaný se zavázal úvěr splatit prostřednictvím 24 splátek; smlouva neobsahuje podpis žalovaného. Dle opisu výpisu proplacení byla částka 20 000 Kč zaslána na účet žalovaného dne 27. 11. 2019. Dle výpisu čerpání zaplatil žalovaný celkem 3 Kč. Dopisem ze dne 11. 8. 2020 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 23. 6. 2020 a ze dne 26. 2. 2021 (odeslaného právním zástupcem žalobkyně dle podacího archu dne 1. 3. 2021) byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře a sazebníku nezjistil soud žádné relevantní informace. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že nebylo prokázáno uzavření předmětné úvěrové smlouvy právě s žalovaným, na jehož účet však prokazatelně byla z účtu předchůdkyně žalobkyně zaslána částka 20 000 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť předložená smlouva neobsahuje podpis žalovaného a ani z jiných předložených listin nevyplývá, že by žalovaný měl vůli být smlouvou jakkoli vázán, když nepřipojil svůj podpis a neexistuje jiný důkaz pro to, že by s obsahem smlouvy souhlasil. Smlouvu proto nelze pokládal za platně uzavřenou a soud proto nemá za prokázané, že by žalobkyní tvrzený závazek ze smlouvy vznikl a jakékoli nároky žalobkyně mající základ ve smlouvě soud nepovažuje za důvodné. Kromě toho žalobkyně před tvrzeným uzavřením úvěrové smlouvy žádným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, což by mělo za následek absolutní neplatnost smlouvy i v případě, že by byla řádně uzavřena. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla na bankovní účet vyplacena částka 20 000 Kč, na kterou byly uhrazeny 3 Kč. Ohledně částky 19 997 Kč se tedy žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 15. 12. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 16. 12. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 19 997 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu výrokem II. rozsudku zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (úspěch žalobkyně po započtení požadovaného – nepřiznaného – příslušenství v rozsahu 59 % a neúspěch v rozsahu 41 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 624 Kč, což odpovídá 18 % z jejich celkové výše 3 468 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 290 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 233 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.