31 C 274/2021-79 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 51 341,26 Kč s příslušenstvím s tím, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (později [právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 6. 5. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný čerpaný úvěr řádně a včas ve sjednaných splátkách po 1 139 Kč nesplácel, když celkově uhradil jen 20 689 Kč, a proto byl úvěr ke dni 21. 4. 2021 zesplatněn. Požadovaná částka sestává z jistiny 45 685,81 Kč, dlužných úroků ke dni zesplatnění ve výši 4 577,45 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a pojistného 78 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že u žalovaného počítala (mimo jiné) s měsíčním příjmem 25 000 Kč (celkově domácnost 32 000 Kč) a výdaji domácnosti v celkové výši 15 500 Kč, tj. s disponibilním příjmem 9 426 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 3. 2022, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Podle smlouvy o úvěru ze dne 6. 5. 2019 [číslo] (včetně úvěrových podmínek) žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 50 000 Kč na účet žalovaného (převodem téhož dne) za poplatek 1 000 Kč s výší měsíční splátky 1 217 Kč na 84 měsíců, jak dále vyplývá i ze splátkového kalendáře. Ve smlouvě bylo sjednáno také pojištění za 78 Kč měsíčně. Dle výpisu z registrů (NRKI) a z informací o dlužníkovi bylo zjištěno, že žalovaný žije s partnerkou a vyživuje jedno dítě, dále byl ověřen příjem žalovaného na 25 000 Kč, další (neznámý a nedoložený) příjem domácnosti 7 000 Kč a výdaje na 15 500 Kč (z toho 11 500 Kč na bydlení), přičemž dle výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že se jeho konečné zůstatku na účtu pohybovaly okolo nulového hodnoty či pod ní s tím, že z důvodu nedostatečného zůstatku nebyly provedeny některé inkasní obraty. Žalovaný rovněž dle vyhodnocení předchůdkyně žalobkyně splácel několik závazků se splátkami cca 4 000 Kč měsíčně, přičemž dle podkladových listin to mělo být minimálně 5 800 Kč měsíčně. Podle přehledu splátek žalovaný celkově uhradil částku 20 689 Kč. Dopisem ze dne 19. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k splacení dlužných splátek a dopisem ze dne 21. 4. 2021 byl celý úvěr zesplatněn. Dopisem ze dne 27. 5. 2021 odeslaným téhož dne právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný již žalobkyni v době uzavření smlouvy jeden úvěr splácel, a dne 25. 12. 2018 byla odmítnuta jeho žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 6. 5. 2019 poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, ze které žalovaný dosud splatil celkově 20 689 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ale žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Přestože žalobkyně shromáždila doklady o příjmech a některých závazcích žalovaného, nebyly poměry žalovaného prověřeny úplně a tedy ani řádně. Na příjmové stránce nebyl jakkoliv specifikován a ověřen další příjem domácnosti ve výši 7 000 Kč a na straně výdajů kromě částí závazků, jejichž celková výše se však rozchází (4 000 Kč x 5 800 Kč/měs), specifikace a doložení rovněž absentuje, přičemž z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že žádné disponibilní částky, ze kterých by byl schopen splácet projednávaný úvěr, mu na účtu pravidelně nezůstávaly. Z toho lze učinit závěr, že neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem 20 689 Kč. Ohledně částky 29 311 Kč se tedy žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 21. 2. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 22. 2. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 29 311 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. 8. Přestože žalovaný byl ve věci převážně úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.