31 C 328/2021-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 13 500 Kč s příslušenstvím s tím, že její předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 23. 2. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění jejího dodatku ze dne 1. 3. 2019, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, což však řádně a včas neučinil a dosud nic neuhradil. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost z údajů uvedených žalovaným, nicméně žádnými podklady nedisponuje. Žalobkyně vzala podáním ze dne 23. 2. 2022 žalobu zpět co do částky 6 611 Kč, představující smluvní pokutu 4 500 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 2 111 Kč. Soud proto v tomto rozsahu řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 9. 3. 2022. Vzhledem k tomu, že se nikdo z řádně předvolaných účastníků k nařízenému jednání nedostavil, projednal soud věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů, ze kterých zjistil následující skutečnosti: Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 23. 2. 2019 ve znění jejího dodatku ze dne 1. 3. 2019 (včetně obchodních podmínek) se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout na účet žalovaného úvěr v celkové výši 9 000 Kč, který byl splatný za 30 dnů od poskytnutí. Pro identifikaci žalovaného a jeho účtu měla sloužit verifikační platba ve výši 0,01 Kč, kterou dle žalobkyní předloženého výpisu z účtu odeslal dne 19. 12. 2016 z účtu č. [bankovní účet] na účet [číslo] jehož vlastník není z výpisu patrný. Dle dalších výpisů z účtu byly ve dnech 25. 2. 2019 a 1. 3. 2019 odeslány částky 8 000 Kč a 1 000 Kč ze stejného účtu neznámého vlastníka [číslo] nikoliv však na účet, ze kterého přišla verifikační platba, ale na účet č. [bankovní účet] opět neznámého vlastníka. Ze zákaznické karty, kromě některých osobních údajů žalovaného, nevyplývají pro posuzovanou věc žádné relevantní skutečnosti. Dle dohody o postoupení pohledávek a podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Dopisem ze dne 3. 5. 2021 (odeslaným dle podacího archu 5. 5. 2021) vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalovaný dne 19. 12. 2016 odeslal částku 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet] na účet neznámého majitele [číslo] ze kterého byly ve dnech 25. 2. 2019 a 1. 3. 2019 odeslány částky 8 000 Kč a 1 000 Kč rovněž na účet neznámého majitele č. [bankovní účet]. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, ostatně sama uvedla, že žádnými podklady ohledně posuzování úvěruschopnosti nedisponuje. Tím, že předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování struktury výdajů a na ověřování příjmu žalovaného, neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 9 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, která je nejen podle cit. zákona, ale i v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, neplatností absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Kromě toho žalobkyně také neprokázala, že by žalovanému byla poskytnuta tvrzená částka 9 000 Kč, neboť obě platby (8 000 Kč a 1 000 Kč) byly provedeny z neznámého účtu na neznámý účet jiného čísla, než ze kterého žalovaný odeslal, byť již v roce 2016, verifikační platbu. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalobkyně neprokázala žádný právní titul pro přiznání žalované částky, a proto soud žalobu ve výroku II. ve zbývajícím rozsahu zcela zamítl. 9. Přestože byl žalovaný ve věci úspěšný a měl by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a dle obsahu spisu mu ani žádné náklady nevznikly, soud proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.