31 C 356/2021-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 077,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 25. 11. 2019 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a podle které žalovanému poskytla částku 4 000 Kč, přičemž žalovaná částka sestává z jistiny úvěru 4 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 077,20 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 28. 3. 2022. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru, neboť předložená smlouva o úvěru neobsahuje podpis žalovaného, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaný měl vůli tvrzenou smlouvu uzavřít. Soud nicméně považuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku 4 000 Kč. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne [datum], nedoložila, že předchůdkyně žalobkyně řádně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalobkyně nicméně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 4 000 Kč, o kterou se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., plněním, které mu bylo poskytnuto bez právního důvodu a které dosud nevydal. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 23. 2. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 24. 2. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 5. Přestože byl žalovaný (po zohlednění celého předmětu řízení, včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, které žalobkyni nebylo přiznáno) ve věci převážně úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.