31 C 53/2022-40 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 3 714 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 23. 8. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti půjčku ve výši 4 000 Kč, kterou však žalovaná řádně nesplatila, neboť dosud uhradila jen 2 650 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které uvedla v zákaznické kartě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání dne 3. 8. 2022 se nedostavil žádný z účastníků, žalobkyně se omluvila, žalovaná bez omluvy, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti. 4. Na základě provedených důkazů učinil osud následující závěr o skutkovém stavu: Podle smlouvy o půjčce ze dne 23. 8. 2016, [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla v den uzavření smlouvy žalované v hotovosti zápůjčku ve výši 4 000 Kč. V kartě zákazníka je u poměrů žalované uvedeno, že je na rodičovské dovolené s příjmem od [anonymizováno] 11 500 Kč a dalšími (blíže nespecifikovanými) příjmy 5 000 Kč měsíčně; celkové výdaje 9 150 Kč (nájem + inkaso 3 150 Kč a výdaje domácnosti 6 000 Kč). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 odeslaným téhož dne právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu. Žalovaná dosud uhradila 2 650 Kč. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla podle smlouvy o půjčce žalované částku 4 000 Kč, ze které žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku 2 650 Kč. Z žalobkyní předložených důkazů žádným způsobem nevyplývá, zda a případně z čeho a jak předchůdkyně žalobkyně zkoumala a ověřovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. 6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 30. 11. 2016) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (kterým se pro účely cit. zákona rozumí i zápůjčka), či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.), nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila na svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku, když vycházela jen z údajů uvedených žalovanou, jiné důkazy k tomu neoznačila. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že dle cit. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru byla uzavřená smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejm. k úhradě úroků, poplatků, smluvních pokut či jiných smluvních nároků. Tím, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 4 000 Kč, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2 991 odst. 1 a 2 a násl. o.z. povinna vydat. Žalovaná však dosud na svůj dluh uhradila pouze 2 650 Kč, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 1 350 Kč, kterou již dále neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 8. 7. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 9. 7. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 1 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl. 9. Přestože měla žalovaná převažující úspěch (z celého předmětu řízení včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí) ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké vznikly.