31 C 63/2022-87 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 207 374,32 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne 20. 9. 2018, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky a poplatky prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 709 Kč, což žalovaný neučinil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 27. 2. 2019. Dle žalobkyně uhradil žalovaný za dobu trvání úvěru částku 2 709 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 29. 8. 2022, ke kterému se žalovaný nedostavil, a proto soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jeho nepřítomnosti. 4. Podle smlouvy o úvěru ze dne 20. 9. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal po vyčerpání vrátit prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 2 709 Kč. Úvěr byl uzavřen v elektronické podobě v internetovém bankovnictví žalovaného s pomocí autorizačního kódu k žádosti o úvěr. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dle výpisů z běžného účtu zjistila, že měl žalovaný příjem ve výši 29 935 Kč. Interní lustrací žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí žalobkyni další úvěr ve výši 200 000 Kč se splátkou 2 702 Kč měsíčně a povolený debet u žalobkyně do limitu 15 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že mu 9. 8. 2018 přišla mzda ve výši 29 935 Kč a dne 1. 8. 2018, že byla čerpána jinou půjčka ve výši 200 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za srpen 2018 dále vyplývá, že, že navzdory čerpání jiné půjčky v částce 200 000 Kč zůstal počáteční i konečný zůstatek na účtu žalovaného totožný (205,17 Kč x 238,21 Kč). Výdaje žalovaného jinak zkoumány ani doloženy nebyly, stejně jako výpisy z lustrací BRKI či NRKI. Součástí úvěrové smlouvy byly i obchodní podmínky a ceník, z nichž však soud neučinil žádné skutková zjištění podstatná pro jeho rozhodnutí. Žalobkyně z důvodu řádného neplacení splátek zesplatnila celý dluh dni 27. 2. 2019, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne. Žalobkyně opakovaně žalovanou vyzývala k plnění upomínkami a naposledy předžalobní výzvou ze dne 23. 10. 2019. Žalovaný dosud splatil jen jednu splátku ve výši 2 709 Kč 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně dne 20. 9. 2018 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, podle které žalovanému poskytla částku 200 900 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy komplexně nezkoumala příjmy, výdaje a závazky žalovaného. Žalovaný uhradil na svůj dluh žalobkyni celkovou částku 2 709 Kč. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, nicméně tato smlouva však byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Toto zjištění vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně vycházela jen z jednoho měsíčního výpisu z účtu žalovaného, kde však byl shodný počáteční i konečný zůstatek v řádu jednotek stokorun, přestože ve stejném měsíci byla v příjmech účtu započtena i částka 200 000 Kč za čerpání jiné půjčky, nehledě na opakující se platby za online casino, takže dle všeho žalobkyně neudělala odpovídající logická zjištění o nízké solventnosti žalovaného, zejména za situace, kdy jiné podklady ani nevyžadovala. Důkazně není rovněž doloženo komplexní zkoumání závazků žalovaného (např. nahlédnutím do registru bankovních a nebankovních klientských informací), přitom všechny doklady k úvěruschopnosti je poskytovatel úvěru povinen uchovávat po dobu 5 let. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu právních východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a sjednaných sankčních plateb. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel celkově částku 200 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Jelikož žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni uhradil částku 2 709 Kč, zbývá mu tedy vydat bezdůvodné obohacení ve výši 197 291 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 1. 8. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 2. 8. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 197 291 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu ve výroku II. zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9 056 Kč (po zaokrouhlení), která představuje 16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 % z celého předmětu řízení vč. kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí) 56 602,83 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 296 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 207 374,32 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, sepis žaloby a účast na jednání) včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného (ve výši 1 563 Kč) k jednání soudu dne 29. 8. 2022 vozem Volvo V70 (při základní sazbě náhrady 4,70 Kč/km, komb. spotřeba nafty 7,1 l /100 km a ceně 48,90 Kč/litr) včetně náhrady za promeškaný čas v délce 6 půlhodin po 100 Kč a náhrady za 21 % DPH ve výši 8 383,83 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že doplňující písemné vyjádření žalobkyně ze dne 28. 7. 2022 nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení,