31 C 74/2022-92 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 130 712,10 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným nejprve dne 28. 6. 2017 rámcovou smlouvou a následným dodatkem č. 2 k rámcové smlouvě téhož dne i smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který dne 4. 7. 2017 vyplacen na běžný účet žalovaného. Žalovaný čerpaný úvěr řádně a včas ve sjednaných měsíčních splátkách po 3 556 Kč nesplatil, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila dne 24. 11. 2021. Žalovaný celkem uhradil 174 813,57 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že u žalovaného počítala (mimo jiné) s měsíčním příjmem 18 548 Kč bez uvedení výdajů s tím, že žalovaný žádné jiné splácené závazky neměl. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 9. 2022, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Na základě dodatku č. 2 k rámcové smlouvě ze dne 28. 6. 2017 byla téhož dne uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o úvěru č. [anonymizováno], jejíž součástí byly i obchodní podmínky a ceník, na základě které žalobkyně poskytla dle výpisu z účtu dne 4. 7. 2017 na účet žalovaného úvěr ve výši 200 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných měsíčních splátkách po 3 556 Kč dle splátkového kalendáře, což se však nestalo, neboť žalovaný dle tvrzení žalobkyně a podle přehledu splátek uhradil jen část splátek v celkové výši 174 813,57 Kč. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila dopisem ze dne 24. 11. 2021 ke dni 3. 12. 2021. Dle úvěrové zprávy měl žalovaný v době uzavření úvěru jen jednu aktivní úvěrovou smlouvu na kreditní kartu s úvěrovým rámcem 35 000 Kč a zůstatkem jistiny 8 602 Kč. K osobě žalovaného bylo dále zjištěno, že je žalovaný svobodný, bez vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu. Příjem ze zaměstnání ve výši 18 548 Kč byl ověřen potvrzením zaměstnavatele o příjmu. Zkoumání výdajů žalovaného nebyly ze strany žalobkyně konkrétně tvrzeny ani doloženy. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 4. 7. 2017 poskytla žalovanému částku 200 000 Kč, ze které žalovaný dosud splatil celkově 174 813,57 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Přestože žalobkyně shromáždila doklady o příjmu žalovaného, nebyly poměry žalovaného prověřeny úplně a tedy ani řádně, a to zejména na straně výdajů, které podle všeho nebyly zkoumány vůbec s výjimkou dalšího úvěrového závazku. Nicméně např. základní náklady na nájemní bydlení, o kterém žalobkyně věděla, zkoumány nebyly, stejně jako obraty na běžném účtu žalovaného, přičemž je v tomto ohledu bez zásadního významu, zda následně žalovaný nějaké splátky uhradil či nikoliv. Zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného měla žalobkyně před uzavřením úvěru, což prokazatelně učiněno nebylo. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 200 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem 174 813,57 Kč. Ohledně částky 25 186,43 Kč tedy žalovanému na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 4. 8. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 5. 8. 2022, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 25 186,43 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. 8. Přestože byl žalovaný ve věci převážně úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.