34 C 25/2021-95 — Okresní soud v Chomutově

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 4 971,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 11. 4. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 45 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne 16. 4. 2018. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši 4 121 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje květen 2018. Úvěr se úročil sazbou 139,98 %. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně, pročež úvěr ze Smlouvy byl zesplatněn k 20. 9. 2020. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny ve výši 3 121,00 Kč, dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 289,82 Kč, smluvní pokutu ve výši 499 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 11. 2020 do 29. 1. 2021 z částky 5 220 Kč a od 30. 1. 2021 do zaplacení z částky 4 220 Kč, a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 3 121 Kč denně od 30. 1. 2021 do 31. 5. 2021 ve výši 751,44 Kč, úrok ve výši 90,81 % ročně z částky 3 831,18 Kč od 22. 9. 2020 do 15. 10. 2020, od 16. 10. 2020 do 29. 1. 2021 z částky 3 831,18 Kč a pak tento úrok požaduje v sazbě 8,25 % ročně z částky 3 121 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení. Požadovaný obchodní úrok je uplatněn jen do doby, kdy tento úrok dosáhne za dobu od 22. 9. 2020 částky 118 684 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud nařídil ve věci jednání na den 15. 3. 2022. Jednání se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil. 5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 11. 4. 2018 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se opak zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou 24 měsíčních splátek každé ve výši 4 121 Kč RPSN činila 139,98 %. Z předloženého hodnocení klienta a výpisů z účtů vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému dne 16. 4. 2018 částku 45 000 Kč dle Smlouvy. Příjem žalovaného činil 20 000 Kč ze zaměstnání. Měsíční náklady žalovaného pak měly být 7 100 Kč. Soud však shledal Smlouvu ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalovaného jako velmi neurčitě formulovou, kdy žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 20 000 Kč, což i bylo doloženo podklady. Ohledně výdajové stránky věci se však žalobkyně spokojila jen s prohlášením žalovaného a interními modely žalobkyně, které se však na první pohled jen stěží mohou odpovídat realitě a zároveň ani nekorespondují s podklady předložené žalobkyni žalovaným. Konkrétně pokud žalobkyně kalkulovala s částkou na živobytí ve výši 3 410 Kč jako částkou, ze které se měsíčně uživí dospělá osoba, a to včetně všech ostatních nákladů, jako např. koncesionářské poplatky, telekomunikační služby, oblečení, léky atd., jeví se tato částka jako silně podhodnocená. Stejně tak se soudu jeví jako silně podhodnocená částka 1 000 Kč jako náklady na bydlení, když tato částka má pokrýt např. platbu záloh na elektřinu, vodné a stočné, popř. i plyn. Ostatní výdaje přitom měl mít žalovaný v úhrnu do výše 1 000 Kč. Tato částka však rozhodně nemůže zahrnovat např. dopravu, léky a telekomunikační, jež očividně nebyly zahrnuty ani do položky životních nákladů. Se závěrem žalobkyně o měsíčně disponibilní částce 11 990 Kč žalovaného nesouhlasí ani žalovaným předložený výpis z bankovního účtu, kde je zřejmé, že žalovaný de facto celou svou mzdu v ten samý den, kdy ji obdržel od svého zaměstnavatele, očividně tak tuto mzdu na něco potřeboval, popř. se snažil si ji uchránit před zajištěním třetí osobou. Žalobkyni mělo navíc upoutat, že osoba s disponibilní částkou 11 990 Kč měsíčně si je ochotna si půjčit 45 000 Kč se splatnosti na dva roky s RPSN 139,98 %. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 12. 5. 2021 k zaplacení dlužných částek ze Smlouvy, ale bezúspěšně. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 49 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. 12. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému dne 16. 4. 2018 finanční prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný úvěr však zcela nesplatil. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 15. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C [číslo], OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 16. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. [spisová značka] [číslo] 2018 a nález [spisová značka] [číslo] - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzen