45 C 138/2022-32 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 8 476,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 18. 6. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 12 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 10 320 Kč, jež představuje kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za správu úvěru, případně poplatek za uzavření smlouvy a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku ve výši 22 320 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 594,29 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 18. 8. 2019. Na základě žalovaným vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru s uvedením osobních údajů, zaměstnání, měsíčních příjmů a výdajů, ostatních finančních závazků, a předložených listin a dokladů byla posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný na uvedenou pohledávku uhradil částku ve výši 17 220 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny ve výši 5 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 924,99 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 100 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 376,20 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu předchůdkyně žalobkyně (tvořená divizí spotřebitelských úvěrů) převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], která se stala přechodným věřitelem pohledávky za žalovaným. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhů s výstrahou soudního vymáhání. 2. Dne 13. 6. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotila předchůdkyně žalobkyně žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši 12 000 Kč. Žalovanému mělo po odečtení měsíční splátky úvěru měsíčně zůstat 1 600 Kč, kterými mohl volně disponovat. Žalovaný dále předložil předchůdkyni žalobkyně nájemní smlouvu, výplatní pásky, dohodu o změně pracovní smlouvy, výpisy z účtu. Žalovaný rovněž nemá záznam v insolvenčním rejstříku. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 5. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 18. 6. 2018 při podpisu smlouvy o úvěru v hotovosti částku 12 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr a z žalovaným předložené nájemní smlouvy, výplatních pásek, dohody o změně pracovní smlouvy a výpisů z účtu. Žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 17 220 Kč. Pohledávka za žalovaným byla převedena na společnost [právnická osoba] a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 11. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu neplatnou. 17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným měla uzavřít dne 18. 6. 2018 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, tvrzené skutečnosti si ověřovala na základě žalovaným