7 C 145/2021-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 2 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba] (původní věřitel) s žalovanou uzavřela dne 28. 7. 2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 500 Kč. Peněžitá částka byla žalované poskytnuta bankovním převodem na její účet č. [bankovní účet]. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky do data splatnosti nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena společností [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyně nedisponuje podepsanou smlouvou o úvěru, proto alternativně požaduje vydání žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaná získala majetkový prospěch plněním na její bankovní účet. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 26. 8. 2020. 2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že mezi žalobkyní jako postupníkem a společností [právnická osoba] jako postupitelem byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně dále předložila výpis z účtu č. [bankovní účet], z kterého vyplývá, že dne 28. 7. 2016 byla provedena platba v částce ve výši 2 500 Kč na účet č. [bankovní účet] [právnická osoba] ze dne 22. 6. 2021 vyplývá, že majitelkou účtu č. [bankovní účet] byla žalovaná, dále ze sdělení vyplývá, že dne 28. 7. 2016 byla na shora uvedený účet připsána částka 2 500 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 8. 2020 vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. Dále z výzvy k úhradě ze dne 26. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Z podacího lístku ze dne 26. 8. 2020 vyplývá, že žalované byla ze strany právního zástupce žalobkyně zasílána písemnost. 5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) převedl dne 28. 7. 2016 na účet žalované částku 2 500 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její bankovní účet dne 28. 7. 2016 částku 2 500 Kč. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou byla dne 28. 7. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení však neoznačila a nepředložila soudu potřebné listinné důkazy, a tedy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř.). Soud shledal plnění právního předchůdce žalobkyně na účet žalované plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ze strany žalované nebylo nijak tvrzeno a tím méně prokázáno, že by provedla jakoukoli úhradu žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou k úhradě ze dne 26. 8. 2020, zaslanou žalované dne 26. 8. 2020. Žalobkyně požaduje úroky z prodlení až od data podání žaloby. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 občanského zákoníku). 10. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě zcela vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.