8 C 207/2022-33 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení 4 342 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je shora specifikován. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že žalovaný je provozovatelem vozidla [registrační značka], číslo technického průkazu [anonymizováno] s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 a neměl od 9.2.2021 do 5.5.2021 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Tím žalovaný porušil § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., kdy vozidlo nebylo pojištěno 86 dní a žalobkyni dle § 4 zmíněného zákona tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení příspěvku dle tohoto zákona. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku do 30 dnů od doručení výzvy k úhradě, a to výzvou doručenou žalovanému dne 9.7.2021, splatnost příspěvku tak nastala v den předcházející dni, od nějž žalobce požaduje úhradu úroků z prodlení. Nároková částka pak sestává z příspěvku a paušální náhrady nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, obojí ve výši dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný ničeho neuhradil i přes předžalobní upomínku zaslanou mu žalobkyní. Soud vyzval oba účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby byla věc projednána bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení výzvy nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci řízení v daném ohledu zůstali bez reakce, soud tedy věc v souladu s ust. § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal bez nařízení jednání. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobkyně doložila výzvu k úhradě dlužného příspěvku, jak je shora specifikován, adresovanou žalovanému s tím, nechť tak žalovaný učiní do 30 dnů od doručení této výzvy. Z potvrzení provozovatele poštovních služeb vyplynulo, že daná písemnost byla odeslána dne 24.6.2021. Dále žalobkyně doložila upomínku adresovanou žalovanému k úhradě dlužného příspěvku, jež byla dle přiloženého potvrzení pošty (a dodejky) žalovanému odeslána a doručena. Upomínka obsahuje rovněž výstrahu soudního vymáhání daného dluhu. Dále žalobkyně doložila další upomínku adresovanou žalovanému, bez dokladu jejího odeslání. Dále žalobkyně doložila předžalobní upomínku, jež byla dle výpisu z pošty žalovanému zaslána před podáním žaloby právní zástupkyní žalobkyně. Z výpisu z registru silničních vozidel vyplynulo, že shora uvedené vozidlo se shora uvedeným objemem motoru je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované, a to žalovaným. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný provozoval shora specifikované vozidlo ve shora specifikovaném období bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku výzvou shora uvedenou, následně žalovaného k úhradě upomínala s výstrahou soudního vymáhání dluhu. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1.1.2018 (dále jen„ zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění účinném od 1.1.2018, činí denní sazba příspěvku u vozidla s objemem válců motoru shora specifikovaným částku 47 Kč. Dle § 2a cit. vyhlášky činí výše nákladů [žalobce] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaný jako provozovatel vozidla specifikovaného shora ve výše zmíněném období neměl k tomuto vozu sjednané pojištění odpovědnosti z provozu. Soud se v tomto ohledu spokojil s výpisem z evidence žalobkyně a registru silničních vozidel, když žalovaný tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval, jak co se týče provozování vozidla, tak co se týče úhrady příspěvku či sjednání pojištění odpovědnosti z provozu v daném období. Vzhledem k těmto skutečnostem má tedy žalobkyně právo na úhradu příspěvku dle § 4 zákona. Za dané období čítající 86 dní po 47 Kč (§ 2 odst. 1 shora cit. vyhlášky) tedy v celkové výši 4 042 Kč, žalobkyně má pak rovněž právo na paušální náhradu svých výdajů dle § 4 odst. 4 zákona, které dle § 2a shora cit. vyhlášky činí 300 Kč Celkem tedy v součtu dlužná částka odpovídá žalobnímu nároku. Žalovaný byl dle § 4 zákona povinen plnit k výzvě žalobkyně (dle § 573 občanského zákoníku je třeba odeslanou zásilku považovat za doručenou třetí den od jejího odeslání), jelikož tak v dané lhůtě řádně a včas neučinil, je od následujícího dne v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokátka v daném případě účelně vykonala dva takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé – žaloba) a náleží jí tak odměna a náhrady v celkové výši 600 Kč (2 x 200 + 2 x 100). Náklady na zaslání předžalobní upomínky právní zástupkyní nelze shledat účelně vynaloženými, když dle doložených dokladů byl žalovaný opakovaně vyzýván i samotnou žalobkyní, a to rovněž s výstrahou soudního vymáhání dluhu (žalobkyně tím konečně pouze plnila povinnost danou § 4 odst. 7 zákona), přičemž náklady na předžalobní upomínky byly žalobkyni přiznány. Co se týče doplnění žaloby k výzvě soudu, tak žalobkyni ničeho nebránilo, aby dané listiny a tvrzení uvedla již v žalobě, nereagovala tak na protistranu či obdobný procesní vývoj ve věc