8 C 209/2021-32 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 316 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný byl dne [datum] Policií České republiky (dále jen„ PČR“) dopraven do protialkoholní záchytné stanice [nemocnice] [anonymizováno] [obec] na adrese [adresa], kde mu byla zjištěna hladina 2,15 promile alkoholu v krvi. Převoz žalovaného se uskutečnil na trase [obec] – [obec] a zpět, kdy bylo najeto celkem 50 km. K převozu PČR použila služební vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka] Náklady na přepravu činily 316 Kč, které je žalovaný povinen uhradit s odkazem na zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. Výzvu k zaplacení žalobce zaslal žalovanému dne 8.2.2021, žalovaný ničeho neuhradil i přes následné zaslání předžalobní výzvy dne 20.5.2021. Soud vyzval oba účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby byla věc projednána bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení výzvy nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci řízení v daném ohledu zůstali bez reakce, soud tedy věc v souladu s ust. § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal bez nařízení jednání. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z potvrzení [nemocnice] [anonymizováno] [obec] soud zjistil, že dne 25.11.2019 zde byl přijat žalovaný na protialkoholní záchytné stanici, tomuto bylo zjištěno 2,35 promile alkoholu v krvi. Z úředního záznamu PČR [číslo jednací] [číslo] ze dne [datum rozhodnutí] vyplynulo, že žalovaný byl podezřelý z fyzického napadení dvou osob, následně se choval agresivně i proti hlídce PČR, která danou událost přijela v [obec] šetřit. Poté, co byly proti žalovanému použity donucovací prostředky, byla tomuto provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu v krvi s výsledkem 2,15 promile alkoholu v krvi. Tato skutečnost bylo doložena též záznamem o dechové zkoušce. Z dalšího záznamu PČR ze stejného dne vyplynulo, že žalovaný byl převzat k ošetření ve shora uvedeném zdravotním ústavu v protialkoholní záchytné stanici z důvodu obavy v pokračování v protiprávním jednání pod vlivem alkoholu. Z vyúčtování nákladů na dopravu shora specifikovanou vyplynulo, že tyto činí žalovanou částku. Z doloženého technického průkazu použitého služebního vozidla shora specifikovaného vyplynulo, že toto má průměrnou spotřebu 6,6 benzinu 95 oktanů na 100 km. Z předžalobní výzvy žalobce ze dne 20.5.2021 vyplynulo, že tento vyzval žalovaného k úhradě žalobou uplatněného dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle připojené dodejky byla písemnost žalovanému před podáním žaloby odeslána.Z výzvy žalobce ze dne 8.2.2021 vyplynulo, že tuto adresoval žalovanému s tím, nechť předmětný dluh uhradí do 20.3.2021. Dle připojené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 17.2.2021. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný byl žalobcem převezen na protialkoholní záchytnou stanici, jak je shora uvedeno, kde byla u žalovaného zjištěna přítomnost alkoholu v krvi. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě nákladů na převoz do 20.3.2021, což žalovaný neučinil. Dle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., zákona o specifických zdravotních službách, je osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. Dle § 89e odst. 1 cit. zákona prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Podle ust. § 119 odst. 2 zák. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, práva a povinnosti České republiky vykonávaná policií - správou kraje přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na krajské ředitelství, jehož územní obvod je shodný s územním obvodem policie - správy kraje, která tato práva a povinnosti vykonávala. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedených důkazů, jimž žalovaný nečelil žádným tvrzením či důkazními návrhy, jednoznačně vyplynulo, že žalovaný byl převezen na záchytnou stanici z toho důvodu, že nebyl zcela schopen v důsledku opilosti ovládat své jednání a byl nebezpečný pro své okolí, proto jej PČR převezla do záchytné stanice, jak je shora uvedeno (§ 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.). Jelikož zde u žalovaného byla zjištěna opilost, je povinen uhradit žalobci náklady na dopravu (§ 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.). Co se týče výše náhrady za dopravu, je vzdálenost na dané trase doložena úředním záznamem PČR, nicméně soud ji shledává i obecně známou, případně je snadno ověřitelná z obecně dostupných zdrojů a je tedy zřejmé, že vzdálenost nárokovaná žalobcem (50 km) je adekvátní, spotřeba vozidla byla doložena. Dle § 1 písm. b) vyhl. č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, činí náhrada za 1 km 4,20 Kč, dle § 4 písm. a) činí průměrná cena benzinu 95 oktanů 32 Kč. Za vykonanou cestu tedy náleží 50 x 4,2 + 6,6 x 32 x 0,5, tedy celkem 316 Kč. Již z povahy právního vztahu mezi účastníky je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný tak byl povinen dluh uhradit bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku), což k výzvě doručené mu dne 17.2.2021 neučinil (netvrdil a tím méně pak prokázal opak). Jelikož žalovaný do daného data neplnil, je od následujícího dne v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci plný úspěch a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy). Náklady řízení na straně žalobce představují částku 200 Kč s odkazem na § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za ekvivalent dvou úkonů právní služby (podání žaloby, předžalobní výzva) 100 Kč za jeden takový úkon. Žalobce je s odkazem na § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od soudního poplatku z řízení, který by jinak dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků činil 1 000 Kč. Návrhu žalobce bylo vyhověno, povinnost k zaplacení poplatku z řízení tedy přechází na žalovaného podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.