8 C 245/2022-41 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit mu částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž uvedeným. V odůvodnění uvedl, že dluh vznikl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 27.10.2015, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako věřitelem. Na základě smlouvy byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta žalovanému finanční částka ve výši žalované jistiny, kterou se zavázal uhradit do 28.11.2015. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit zapůjčenou jistinu ve zmíněné výši. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z výpisu z obchodního rejstříku [země] má soud za osvědčenou subjektivitu žalobce. Z potvrzení o platbě vyplynulo, že na účet č. [bankovní účet] bylo dne 27.10.2015 odesláno 3 000 Kč právním předchůdcem žalobce. Z prohlášení ze dne 13.7.2015 vyplynulo, že toto podepsal žalovaný a shora uvedená společnost, kde žalovaný potvrdil přijetí 3 000 Kč a zavázal se je vrátit do 26.11.2015, přičemž jako svůj bankovní účet uvedl účet shora uvedený. Ve smlouvě bylo sjednáno, že za poskytnutí zápůjčky nebude účtován žádný poplatek či úrok. Dále žalobce doložil dvě listiny adresované žalovanému, a sice předžalobní upomínku a oznámení o postoupení pohledávky, dle přiloženého poštovního archu byly tyto žalovanému odeslány. Žalobce rovněž doložil další podepsané listiny, a sice standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvu o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.12.2017 mezi žalobcem a shora uvedenou společností má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobci. Dále žalobce doložil kopii občanského průkazu žalovaného a fakturu, kterou žalovanému vystavil právní předchůdce žalobce. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 27.10.2015 částku ve výši žalované jistiny, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 26.11.2015, což neučinil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena shora uvedenou společností žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, tento byl rovněž vyzván k plnění před podáním žaloby. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce převedl na účet žalovaného 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 26.11.2015. Jelikož tak neučinil, resp. v řízení netvrdil a tím méně prokázal, že by tak učinil, uložil mu splnění této povinnosti soud s odkazem na jím vyjádřený závazek a § 2390 občanského zákoníku. Jelikož tak žalovaný neučinil řádně a včas, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci, jemuž byla pohledávka za žalovaným postoupena, pak náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že s ohledem na výši zapůjčené částky, která nepřesahuje 5 000 Kč a s ohledem na skutečnost, že zápůjčka nebyla nijak zpoplatněna, soud dospěl k závěru, že na zápůjčku nelze vztahovat nároky jako na spotřebitelský úvěr dle tehdejší právní úpravy, zejména pak co se týče tzv. zkoumání úvěruschopnosti. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložil splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189).