8 C 250/2022-34 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení 8 149 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je shora specifikován. V odůvodnění žalobkyně uvedla, že žalovaná je provozovatelem vozidla [registrační značka], číslo technického průkazu [anonymizováno] s objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 a neměla od 8.8.2019 do 21.1.2020 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Tím žalovaná porušila § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., kdy vozidlo nebylo pojištěno 167 dní a žalobkyni dle § 4 zmíněného zákona tak vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení příspěvku dle tohoto zákona. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě příspěvku do 30 dnů od doručení výzvy k úhradě, a to výzvou doručenou žalované dne 26.3.2020, splatnost příspěvku tak nastala v den předcházející dni, od nějž žalobkyně požaduje úhradu úroků z prodlení. Nároková částka pak sestává z příspěvku a paušální náhrady nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, obojí ve výši dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaná ničeho neuhradila i přes předžalobní upomínku zaslanou žalobkyní. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, soud tedy věc rozhodl a projednal v její nepřítomnosti s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaná ve věci uvedla, že si je vědoma zápisu v registru vozidel, nicméně předmětné vozidlo fakticky užíval vždy její syn, který jej prodal další osobě, kterou nezná. K výzvě soudu následně žalovaná uvedla, že prezentované skutečnosti nemá, jak prokázat. Dále uvedla, že je invalidním důchodcem, nemá dostatek finančních prostředků, dluh by byla schopna splácet maximálně po 300 Kč měsíčně. Žalobkyně doložila výzvu k úhradě dlužného příspěvku, jak je shora specifikován, adresovanou žalované s tím, nechť tak žalovaná učiní do 30 dnů od doručení této výzvy. Z potvrzení provozovatele poštovních služeb vyplynulo, že daná písemnost byla odeslána dne 12.3.2020. Dále žalobkyně doložila upomínku adresovanou žalované, bez dokladu jejího odeslání. Dále žalobkyně doložila předžalobní upomínku, jež byla dle výpisu z pošty žalované zaslána před podáním žaloby právní zástupkyní žalobkyně. Z výpisu z registru silničních vozidel vyplynulo, že shora uvedené vozidlo se shora uvedeným typem je evidováno jako provozované, a to žalovanou. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaná provozovala shora specifikované vozidlo ve shora specifikovaném období bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě příspěvku výzvou odeslanou dne 12.3.2020, následně žalovanou k úhradě upomínala s výstrahou soudního vymáhání dluhu. Dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1.1.2018 (dále jen„ zákon“), nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Dle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Dle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 4 odst. 4 zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 4 odst. 5 zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Dle § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., ve znění účinném od 1.1.2018, činí denní sazba příspěvku u vozidla s objemem válců motoru shora specifikovaným částku 47 Kč. Dle § 2a cit. vyhlášky činí výše nákladů [žalobkyně] [anonymizována dvě slova] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že žalovaná jako provozovatel vozidla specifikovaného shora ve výše zmíněném období neměla k tomuto vozu sjednané pojištění odpovědnosti z provozu. Soud se v tomto ohledu spokojil s výpisem z registru silničních vozidel, když žalovaná sice tvrzení žalobkyně rozporovala, co se týče vlastnictví vozidla, nicméně sama k výzvě soudu připustila, že dané skutečnosti nemá, jak prokázat a důkazy v daném ohledu nenavrhla. Žalované lze v takovém případě pak jen doporučit, aby se pokusila danou záležitost vyřešit prostřednictvím opravy zápisu v registru vozidel, případně pak prostřednictvím žaloby na posledního známého vlastníka vozidla na určení vlastnictví či určení, že žalovaná naopak není vlastníkem. S ohledem na výše uvedené má tedy žalobkyně právo na úhradu příspěvku dle § 4 zákona. Za dané období čítající 167 dní po 47 Kč (§ 2 odst. 1 shora cit. vyhlášky) tedy v celkové výši 7 849 Kč, žalobkyně má pak rovněž právo na paušální náhradu svých výdajů dle § 4 odst. 4 zákona, které dle § 2a shora cit. vyhlášky činí 300 Kč Celkem tedy v součtu dlužná částka odpovídá žalobnímu nároku. Žalovaná byla dle § 4 zákona povinen plnit k výzvě žalobkyně (dle § 573 občanského zákoníku je třeba odeslanou zásilku považovat za doručenou třetí den od jejího odeslání), jelikož tak v dané lhůtě řádně a včas neučinila, je od následujícího dne v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokátka v daném případě vykonala tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Ústavním soudem bylo pak opakovaně judikováno, že jedním z úkolů obecných soudů je, aby se zabývaly účelností vynaložených nákladů řízení