8 C 266/2017-56 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 2 101,12 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 8.4.2015 do zaplacení. V odůvodnění žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byla kupní smlouva a rovněž Všeobecné podmínky společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), s nimiž žalovaný vyslovil podpisem smlouvy výslovně souhlas. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému ke koupi specifikované koncové zařízení a žalovaný se zavázal k úhradě kupní ceny formou splátek, a to podle splátkového kalendáře, který byl součástí předmětné smlouvy, přičemž se dále zavázal hradit cenu za dodané služby elektronických komunikací a poplatek za pojištění, které žalobce uzavřel s pojistitelem. Splatnost jednotlivých měsíčních splátek byla stanovena tak, že tyto odpovídají datu splatnosti uvedeným v jednotlivých vyúčtováních služeb elektronických komunikací. Žalobce na základě kupní smlouvy poskytl žalovanému koncové zařízení. Žalovaný však své povinnosti porušil, když přestal splátky za koncové zařízení vyúčtované v jednotlivých vyúčtováních hradit, a to včetně plateb za služby třetích stran a pojištění. Konkrétně se jedná o vyúčtování [číslo] ze dne 13.10.2014 splatné dne 31.10.2014, [číslo] ze dne 13.12.2014 splatné dne 31.12.2014, [číslo] ze dne 23.3.2015 splatné dne 7.4.2015, [číslo] ze dne 13.9.2014 splatné dne 1.10.2014 a [číslo] ze dne 13.11.2014 splatné dne 1.12.2014. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou povinnost, když přestal hradit předepsané splátky za koncové zařízení, zesplatnil žalobce v souladu s ujednáním ve splátkovém kalendáři zbývající splátky za uvedené zařízení. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží žalobci žalovanou částku. Tato částka tak představuje součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 1 750 Kč, neuhrazené služby třetích stran ve výši 190 Kč a neuhrazené sjednané pojistné ve výši 161,12 Kč. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobce žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 19.8.2016. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání žaloby uhrazena. Žalobce tak po žalovaném požaduje uhradit částku výše uvedenou spolu s úrokem z prodlení pouze ve výši 8%, a to ode dne následujícího po dni splatnosti dlužného vyúčtování, tj. od 8.4.2015 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Z účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 1.9.2014 soud zjistil, že jejím předmětem byl závazek žalobce dodávat žalovanému služby elektronických komunikací (tel. [číslo]) a závazek žalovaného za tyto hradit sjednanou cenu. Součástí smlouvy bylo i ujednání o koupi zařízení – [anonymizována tři slova] za cenu 1 750 Kč, které se žalovaný zavázal splatit po 350 Kč měsíčně společně s měsíčním vyúčtováním služeb. Dále zde bylo ujednáno, že v případě prodlení s jedinou splátkou se stává celá kupní cena splatnou. Z listiny označené jako Souhlas s pojištěním vyplynulo, že tuto dne 1.9.2014 podepsaly strany sporu, žalovaný se zde zavázal hradit pojistné ve výši 49 Kč měsíčně. Z předžalobní upomínky ze dne 19.8.2016 soud zjistil, že tuto s adresovala právní zástupkyně žalobce žalovanému ohledně úhrady dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle potvrzení o odeslání byla tato listina žalovanému odeslána dne 22.8.2016, dále žalobce doložil dvě SMS zprávy adresované žalovanému, kde jej upomíná k úhradě dluhu. Dále žalobce doložil shora uvedená vyúčtování. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle § 1721 občanského zákoníku má ze závazku věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle § 1746 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě koncového zařízení zde specifikovaného za kupní cenu 1 750 Kč. Žalobce poskytl žalovanému předmět koupě (nebyl tvrzen a tím méně prokázán opak), žalovaný však neuhradila kupní cenu, a to ani částečně. Soud v tomto vycházel z tvrzení žalobce, když žalovaný zůstala v řízení pasivní a žalobce nemůže prokázat negativní skutečnosti, tedy, že mu určitá částka nebyla uhrazena. Proto soud s odkazem na uzavřenou smlouvu a § 2079 odst. 1 občanského zákoníku žalovanému uložil uhradit zbývající část kupní ceny, jež dle předložených vyúčtování činila 1 750 Kč a zároveň pak vyhověl žalobě i ohledně zaplacení 190 Kč a 161,12 Kč za neuhrazené pojistné a zprostředkované služby s odkazem na § 1721, § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, neboť na straně žalovaného vznikl závazek platit za poskytnuté služby žalobci, a to na základě smluvního vztahu mezi nimi vzniklého. Žalovaný se ani v tomto ohledu ve věci nijak nevyjádřil, netvrdil tedy a tím méně důkazy vyvrátil jakékoliv z žalobních tvrzení, tedy zejména skutečnost, že by služby v dané ceně neodebral či by provedl platbu vyšší, než žalobce tvrdí. Jelikož žalovaný nesplnil dluh řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci rovněž náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku). Ohledně úroků z prodlení soud shledal, že doba plnění nebyla mezi účastníky řízení dohodnuta a žalovaný tak měl plnit bez zbytečného odkladu, kdy byla žalobcem požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku), resp. na základě výzvy žalobce prostřednictvím jednotlivých vyúčtování, jak bylo sjednáno ve smlouvě. Žalobce neprokázal, že žalovaného vyzval ke splnění dluhu, když předložil pouze zmiňované faktury (resp. upomínky) se jménem a adresou žalovaného. Nebylo tak prokázáno, že žalobce doručil, resp. pokusil se doručit žalovanému výzvu k zaplacení. Jelikož tedy žalobce neprokázal, že došlo k požádání dlužníka dříve, je třeba za kvalifikovanou výzvu považovat až předžalobní upomínku odeslanou dne 22.8.2016. Tuto je pak třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 25.8.2016, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v tento den neplnil, je od tohoto dne s úhradou v prodlení a žalobci náleží od tohoto data úroky z prodlení v zákonné výši, tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobu, co se týče úroků z prodlení za dobu předcházející, zamítl. Žalobce požadoval úroky z prodlení v míře nižší, než je zákonná, soud mu je tedy přiznal v požadované výši. Žalobce měl ve věci pouze nepatrný neúspěch a má tak dle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900