8 C 82/2022-38 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 9 347 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 4.6.2020 do zaplacení. V odůvodnění žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 13.11.2018, jejichž nedílnou součástí byla kupní smlouva a rovněž Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“), s nimiž žalovaný vyslovil podpisem smlouvy výslovně souhlas. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému služby elektronických komunikací a dále služby třetích stran a další související služby, přičemž žalovaný se za tyto služby zavázal hradit jejich cenu dle vyúčtování žalobce. Takto žalobce žalovanému poskytl služby třetích stran a následně vyúčtoval v těch fakturách: vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 5.3.2020 ([anonymizována dvě slova] ve výši 110 Kč), vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 3.4.2020 ([anonymizováno] ve výši 3 000 Kč) a vyúčtování služeb [číslo] splatné dne 4.5.2020 (SMS na speciálně zpoplatněná čísla (např. 90xxx) ve výši 6 237 Kč). Služby třetích stran představují rozličné služby, a to jednak služby poskytované třetími stranami prostřednictvím telekomunikační sítě žalobce (např. SMS či volání na speciálně zpoplatněná čísla, platební služby jako m-platba či [anonymizováno] přes SMS, služby zábavy jako zvonění, obrázky, hry), jednak doplňkové služby, k rozhodování o nichž nemá ČTÚ pravomoc (např. poplatek za vystavení splátkového kalendáře, poplatek za zaslání papírového vyúčtování aj.). Žalovaný na daná vyúčtování ničeho neuhradil. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobce žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 16.9.2021 avšak marně. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Z účastnické smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 13.11.2018 soud zjistil, že jejím předmětem byl závazek žalobce dodávat žalovanému služby elektronických komunikací a další související služby a závazek žalovaného za tyto hradit sjednanou cenu. Jako součást smlouvy byly sjednány VPST a Ceník, které žalobce rovněž doložil. Dále žalobce doložil kopii občanského průkazu žalovaného a výpověď předmětné účastnické smlouvy, kterou adresoval žalovanému v dopisu ze dne 7.4.2021. Dále žalobce doložil všechna tři shora podrobně specifikovaná vyúčtování včetně podrobného rozpisu poskytnutých služeb. Z předžalobní upomínky ze dne 16.9.2021 soud zjistil, že tuto s adresovala právní zástupkyně žalobce žalované ohledně úhrady dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla tato písemnost ve stejný den žalovanému odeslána. Dle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) má ze závazku věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle § 1746 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytování služeb, které žalobce žalovanému poskytl a vyúčtoval (nebyl tvrzen opak), přičemž žalovaný za dodané služby neuhradil jejich cenu, ač se k tomu ve smlouvě zavázal (§ 1721, § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), proto mu tuto povinnost uložil soud. Jelikož žalovaný neplnil své platební povinnosti řádně a včas, je s úhradou v prodlení a žalobci tak rovněž náležejí úroky z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vzhledem k datu prodlení, když odlišná míra úroků z prodlení nebyla smluvními stranami sjednána. Co se týče počátku běhu úroků z prodlení, doba plnění nebyla mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen plnit k výzvě žalobce (k jednotlivým vyúčtováním). Žalobce nedoložil, že by žalovanému alespoň odeslal jednotlivá vyúčtování, dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v předžalobní upomínce odeslané dne 16.9.2021. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 21.9.2021, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení Žalobce měl ve věci pouze nepatrný neúspěch a má tak dle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložil splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní upomínky). Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Ohledně závěru, že se v daném případě jedná o tzv. formulářovou žalobu, soud vycházel z počtu a obdobnosti žalob podaných žalobcem u zdejšího soudu shodnou právní zástupkyní.