18 C 115/2022-28 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 19 200 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 21. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 60 týdenních splátek po 360 Kč spolu s úrokem ve výši 2 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč v celkové výši 9 600 Kč. Žalovaný dosud splatil na tento dluh celkem částku 2 400 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud usnesením č.j. 18 C 115/2022-13 ze dne 12.1.2023 vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení důkazů, jak zkoumala úvěryschopnost žalovaného. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 21. 4. 2019, [číslo] poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. V kartě zákazníka ze dne 21. 4. 2019 je uveden měsíční příjem žalovaného ve výši 15 000 Kč, výdaje ve výši celkem 7 700 Kč (2 400 Kč na bydlení, osobní výdaje 5 300 Kč) a žádné další zápůjčky nebo úvěry. Mzda byla doložena jednou výplatní páskou s čistou mzdou ve výši 14 599 Kč za březen 2019. Dle příjmového dokladu platil žalovaný za nájem za měsíc duben částku 2 273 Kč. Nájemní smlouvu uzavřel žalovaný s [územní celek]. Podle přehledu splátek uhradil žalovaný celkem 2 400 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022 a dle seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 16. 3. 2022 byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalovanému předžalobní výzva včetně informace o postoupení pohledávky na žalobkyni. 6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy částku 12 000 Kč. Žalovaný splatil předchůdkyni žalobkyně částku 2 400 Kč. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 9. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala zejm. výdaje žalovaného a jeho závazky (např. splátky pojistek, platby za energie). Žalobkyně sice doložila část dokumentů, ze kterých její předchůdkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, nicméně je nedoložila všechny (např. bankovní výpisy, lustrace v bankovních a nebankovních registrech), ačkoli by je mohla a měla mít k dispozici a nic by nemělo bránit v jejich doložení. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pokud tedy žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalovaného splácet úvěr posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovanému byla v hotovosti vyplacena částka 12 000 Kč, ze kterých žalovaný vrátil pouze 2 400 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 9 600 Kč vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, a to plněním z neplatného právního důvodu, které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba, což bylo dne 24. 2. 2023, následující den tj. 25.2.2023 mohl žalovaný plnit. Od následujícího dne, tj. od 26. 2. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení s tím, že soud je vázán návrhem a nemohl překročit výši úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v žalobě. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 9 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 12. Přestože měl žalovaný (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké vznikly. 13. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.