18 C 319/2021-99 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 62 925 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že, uzavřela s žalovaným dne 5. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 41 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne 5. 12. 2019. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách ve výši 3 946 Kč včetně pojištění splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2020. V těchto splátkách bylo zahrnuto i pojištění. Úvěr se úročil ve výši nominální úrokové sazby 102,10 % p.a. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, proto byl úvěr v souladu se Smlouvou zesplatněn k 22. 3. 2020. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby úhradu jistiny ve výši 62 925 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 923 Kč od 24. 3. 2020 do 9. 4. 2020 ve výši 221,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46 923 Kč od 10. 4. 2020 do 13. 5. 2020 ve výši 443,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 423 Kč od 14. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 101,03 % p.a. z částky 41 000 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 3. 2020 dosáhne částky 137 448 Kč. Žalovaný neuhradil do zesplatnění žádnou částku, po zesplatnění 6 500. I přes upomínky žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 23. 6. 2023. Jednání se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce u jednání navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání brání řádné splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Z Hodnocení klienta ze dne 5.12.2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného činily 8 680 Kč, (z toho životní minimum 3 410 Kč, splátky [právnická osoba] 3 770 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč, ostatní jako doprava, kursy, záliby apod. 0 Kč, rezerva 1 000 Kč). 5. Ze dvou výplatních pásek bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného za měsíce 9, [číslo] činí cca 18 000 Kč. 6. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 5.12.2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 102,10 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3 946 včetně pojištění splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. 7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 5.12.2019 žalovanému vyplatila na bankovní účet úvěr ve výši 41 000 Kč. 8. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 19.3.2020, 22.3.2020 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na prodlení s úhradou splátek a na možnost zesplatnění úvěru. 9. Z oznámení o zesplatnění ze dne 22.3.2020 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 49 923 Kč. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 15.9.2021 a podacího archu České pošty ze dne 15.9.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 43 423 Kč s příslušenstvím. 11. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 5. 12. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3 946 splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. V případě prodlení s úhradou splátek byl žalovaný dle Smlouvy povinen zaplatit sjednanou smluvní pokutu. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila pracovní smlouvu žalovaného, měsíční výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádným způsobem a žalobkyně se spokojila pouze s prohlášením žalovaného. Žalobkyně žalovanému vyplatila dne 5.12.2019 na bankovní účet úvěr ve výši 41 000 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky Smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný neuhradil žádnou částku do zesplatnění, po zesplatnění uhradil 6 500 Kč. I přes upomínky žalovaný svůj dluh nezaplatil. 12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, proto smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 18. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C [číslo], OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 19. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU [číslo] a nález FA/SR/SU [číslo] - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z ne