18 C 35/2022-33 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 263,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 13 830,78 Kč od 1.7.2021 do zaplacení s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 4. 11. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal celkem částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednané úroky splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné jistiny, nejméně však 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 % ročně. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, pročež žalobkyně od Smlouvy odstoupila svým dopisem ze dne 25. 5. 2021, a to s účinností od 30. 6. 2021. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny 13 049,78 Kč i úhradu úroků ve výši 1 433,17 Kč, poplatek za odklad splátek /změnu splatnosti ve výši 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 181 Kč, celkem 15 263,95 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez jednání již v žalobě. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 4. 11. 2017 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že kontrolou v registru SOLUS, ARES, Centrální evidenci exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí kladně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného.Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné jistiny, nejméně však 500 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 % ročně. Z předloženého výpisu z úvěru [číslo] vyplývá, že žalovanému byla poskytnutá dne 30.4.2019 částka 30 000 Kč, žalovaný uhradil k 17.5.2021 30 706 Kč, dle žalobkyně má žalovaný uhradit k 18.5.2021 ještě částku 15 263,95 Kč, z níž částka 1 433,17 Kč činí úroky, poplatek za odklad splátek /změnu splatnosti ve výši 600 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 181 Kč. Soud shledal žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve vztahu k ověření úvěruschopnosti jako velmi neurčitě formulovou, kdy žalobkyně vyšla z toho, že čistý příjem žalovaného je měsíčně 52 000 Kč, ostatní příjmy činí 30 000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, bezdětný. Tyto příjmy žalovaný ničím nedoložil. Dále ze strany žalobkyně nebyla dostatečně zkoumána výdajová stránka věci, když měsíční výdaje domácnosti měly činit za bydlení 1 000 Kč, ostatní výdaje 1000 Kč, finanční závazky 5000 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr sice uvedl, že žije u svých rodičů, avšak toto nijak nedoložil. I tak se však částka měsíčních nákladů jeho domácnosti ve výši 2 000 Kč při zohlednění současných cen bydlení, resp. energií, telekomunikačních služeb, léků, jídla, dopravy, oblečení atp. jeví jako silně podhodnocená. Žalovaný následně poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně od Smlouvy odstoupila svým dopisem ze dne 25. 5. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 1. 7. 2021 k zaplacení dluhu ve výši 15 264 Kč, ale bezúspěšně. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 9. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem ověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho příjmů a výdajů, soud dospěl k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst.1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, musí být poskytnuté plnění vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 11. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu. 12. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž je nutno vynaložit v tomto ohledu odbornou péči, kdy věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. 13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný uhradil částku v celkové výši 30 706 Kč. Žalovanému tak nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení, které by byl povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože měl žalovaný plný úspěch ve věci, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, měl by vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst.1 o.s.ř. Dle obsahu s