18 C 58/2022-28 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou a jejím doplnění domáhala na žalované zaplacení částky 44 687 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 19. 6. 2018 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 26 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím 60 týdenních splátek po 791 Kč spolu s úrokem ve výši 5 200 Kč a poplatky ve výši 5 200 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek 10 400 Kč, poplatek za pojištění 660 Kč. Celková částka ve výši 47 460 Kč. Žalovaná dosud splatila na tento dluh celkem částku 2 773 Kč. Dne 15.1.2021 postoupila právní předchůdkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud usnesením č.j. 18 C 58/2022-16 ze dne 11.3.2022 vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení důkazů, jak zkoumala úvěryschopnost žalované. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 19. 6. 2018, [číslo] poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 26 000 Kč. V kartě zákazníka ze dne 19. 6. 2018 je uveden měsíční příjem žalované ve výši 21 400 Kč, výdaje ve výši celkem 14 600 Kč (2 500 Kč na bydlení, osobní výdaje 8 000 Kč, půjčky 4 100 Kč). Dle žaloby žalovaná uhradila za celou dobu trvání smluvního vztahu částku 2 773 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a dle seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 13. 5. 2021 byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalované předžalobní výzva včetně oznámení o postoupení pohledávky. 6. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy částku 26 000 Kč. Žalovaná splatila žalobkyni (resp. její předchůdkyni) částku 2 773 Kč. 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 9. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 26 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala zejm. výdaje žalované a její závazky (např. splátky pojistek, úvěru a platby za energie). Žalobkyně nedoložila žádné dokumenty, ze kterých její předchůdkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, (např. bankovní výpisy, lustrace v bankovních a nebankovních registrech), ačkoli by je mohla a měla mít k dispozici a nic by nemělo bránit v jejich doložení. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pokud tedy žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalované splácet úvěr posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků atd. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalované byla v hotovosti vyplacena částka 26 000 Kč, ze které žalovaná vrátila pouze 2 773 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 23 227 Kč vzniklo žalované bezdůvodné obohacení, a to plněním z neplatného právního důvodu, které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba, což bylo dne 24. 4. 2022, následující den tj. 25.4.2022 mohla žalovaná plnit. Od následujícího dne, tj. od 26. 4. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení s tím, že soud je vázán návrhem a nemohl překročit výši úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v žalobě. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 23 227 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 12. Přestože měla žalovaná (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké vznikly. 13. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.