23 C 238/2023-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 13 000 Kč za nevrácení zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a sériové číslo [anonymizováno] (dále jen,, předmětná zařízení“) a ve výši 1 500 Kč za nevrácení přístupové karty [číslo] [číslo], (dále jen,, karty“), po ukončení smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a žalobkyní o poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Ke dni 31.7.2021 byla smlouva ukončena. Žalovaná byla vyzvána k vrácení předmětných zařízení a karet výzvou ze dne 5.9.2022 zástupce žalobkyně, předmětná zařízení ani karty však nevrátila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v žalobě, žalovaná se nevyjádřila, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal její souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 17.8.2020 žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnou žalované služby spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu, převzetí předmětných zařízení a karet žalovaná stvrdila podpisem Formuláře o převzetí ze dne 17.8.2020. Ve smlouvě byly sjednány smluvní pokuty za nevrácení zařízení a karet, a to ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení a ve výši 1 500 Kč za nevrácení karty. Smlouva byla ukončena dne 31.7.2021 a žalovaná byla vyzvána k vrácení předmětných zařízení a karet výzvou zástupce žalobkyně ze dne 5.9.2022 se lhůtou k plnění do dne 16.9.2022. 5. Dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném, (dále jen„ o.z“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 2048 o.z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když na základě smlouvy [číslo] uzavřené v souladu s § 1746 odst. 2 o.z., se žalobkyně zavázala poskytnou žalované službu spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu pomocí pronajatých předmětných zařízení a karet, které žalovaný převzala dne 17.8.2020. Žalovaná se zavázala po ukončení smlouvy předmětná zařízení a karty žalobkyni vrátit. Po ukončení smlouvy však žalovaná předmětná zařízení a karty přes výzvu žalobkyně nevrátila, čímž porušila svou smluvní povinnost, a je proto povinna v souladu s § 2048 o.z. zaplatit sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za předmětné zařízení, tj. 10 0000 Kč za 2 zařízení, a ve výši 1 500 Kč za nevrácení karty, tj. 3000 Kč za 2 karty. Jelikož žalovaná smluvní pokuty ve lhůtě, která mu byla ze strany žalobkyně poskytnuta ve výzvě zástupce žalobkyně, tj. do 16.9.2022, neuhradila, je ode dne následujícího v prodlení s plněním dluhu a žalobkyni vzniklo právo požadovat úroky z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Protože žalobkyně měla ve věci plný úspěch a doložila splnění podmínek daných § 142a o.s.ř., náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). V dané věci se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za řízení ve výši 800 Kč a dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „tarif“), z odměny ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, a to do podání žaloby včetně. V daném případě byly vykonány tři takové úkony, a to příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a písemné podání ve věci samé – žaloba. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek (3 x 300 + 3 x 100), tedy ve výši 252 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 2 252 Kč (800 + 3 x 300 + 3 x 100 + 252). Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit zástupci žalobkyně.