24 C 68/2023-53 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 23. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]) dne 29. 3. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, kde se zavázala poskytnout jí úvěrový rámec do výše limitu 35 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 8,5 % měsíčně. Jelikož tak žalovaná nečinila řádně, dostala se do prodlení. Žalobou uplatněný nárok byl žalobkyni postoupen na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, o čemž byla žalovaná informována dopisem. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Z listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 29. 3. 2017 soud zjistil, že společnost se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše limitu 35 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu měla zavázat peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Smlouva však není žalovanou podepsána. 4. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že touto společnost dne 27. 1. 2020 postoupila žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovanou uplatněné v tomto řízení. 5. Z dopisu ze dne 13. 4. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalované, že pohledávka za ní uplatněná v tomto řízení byla postoupena žalobkyni. 6. Z dopisu ze dne 13. 4. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celkem 22 149,71 Kč do tří dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tento dopis byl žalované odeslán dne 13. 4. 2022. 7. Z listiny nazvané loan application info, platební informace a výpisu za období od 11. 6. 2015 do 2. 3. 2022 do soud zjistil, že se jedná o interní dokumenty společnosti a soud z nich pro níže vyložený právní závěr žádná skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění ze standardních podmínek smlouvy o úvěru, standartních evropských informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] Nadto nebylo zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně (a její právní předchůdkyně) disponuje jakýmsi výpisem za období od 11. 6. 2015, když v žalobě tvrzená smlouva měla být uzavřena až 29. 3. 2017. 8. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně (a její právní předchůdkyně – pohledávka byla žalobkyni postoupena) disponuje osobními údaji žalované, právní předchůdkyně žalobkyně žalované adresovala oznámení o postoupení pohledávky a zástupce žalobkyně žalované adresoval výzvu k plnění. 9. Ohledně tvrzené registrace žalované na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru, která sice obsahuje osobní údaje žalované (jméno, příjmení, rodné číslo a adresu), avšak neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala (zda vůbec s někým komunikovala, neboť žalobkyně nepředložila žádný doklad o tom, že by se kdokoli na internetových stránkách její právní předchůdkyně registroval), je právě žalovaná v této věci. Stejně tak žalobkyně neunesla své břemeno důkazní o tom, že její právní předchůdkyně žalované poskytla finanční prostředky na její bankovní účet, neboť to z žádného z provedených důkazů nevyplývá. K tomu je nutno poznamenat, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz prokazující odeslání finančních prostředků žalované. Žalobkyně předložila listinu nazvanou loan application info, platební informace a výpis za období od 11. 6. 2015 do 2. 3. 2022, kdy tyto jsou pouze interními dokumenty právní předchůdkyně žalobkyně a nemohou dokládat jakékoli pohyby na účtech či čerpání finančních prostředků žalovanou. Proto také bylo nadbytečné u příslušného peněžního ústavu zjišťovat disponenata účtu č. [bankovní účet], jak navrhovala žalobkyně. 10. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovanou (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť by se jednalo o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 11. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemná forma je dodržena vždy, pokud umožňuje zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o.z. a § 562 odst. 1, 2 o.z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán revolvingový úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o.z.), neboť v případě smlouvy o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly být peněžní prostředky vráceny jednorázově již 16. 3. 2022 a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. 12. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu. 13. Jelikož žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ani že by její právní předchůdkyně žalované poskytla tvrzených [částka], nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. 14. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval tím, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy měla zkoumat tzv. úvěruschopnost žalované. 15. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.