28 C 14/2023-46 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 11 430 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucího z této částky od 15. 10. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 065 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 15. 10. 2021 do 12. 1. 2022 s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 14. 9. 2021, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 9 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, dalšími poplatky a příslušenstvím v dohodnutém datu splatnosti. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila, když ke dni splatnosti úvěru dne 14. 10. 2021, ani kdykoli později, žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyni tak dluží 14 563,06 Kč, z toho na jistině 9 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 2 430 Kč, zákonném úroku z prodlení 1 068,06 Kč a účelně vynaložených nákladech 2 065 Kč. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty, kterou však v návrhu rozsudečného výroku definovala jako smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 430 Kč od 15. 10. 2021 do 12. 1. 2022. Žalovaná dluh žalobkyni, byť částečně, neuhradila ani po předchozí předžalobní upomínce. 2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně, po předchozí písemné omluvě svého zástupce, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího zástupce dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Žalovaná u jednání dne 28. 3. 2023 potvrdila, že se žalobkyní smlouvu o úvěru uzavřela. Doplnila, že o úvěr žádala on-line a žalobkyně jí v žalobě tvrzenou částku skutečně popřela. Popřela však, že by žalobkyni předkládala listiny osvědčující její osobní a majetkové poměry, nic takového po ní ani žalobkyně nežádala. Vzhledem k závazkům, která žalovaná má, požádala o možnost částku, jež jí bude uložena zaplatit, splácet. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Z listiny označené jako Identifikované příjmy se podává, že žalobkyně v souladu s vnitřními pravidly společnosti a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti ověřila čistý měsíční příjem spotřebitele, který činí 9 000 Kč. 6. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] bylo žalované přiděleno evidenční číslo případu [číslo] a dne 14. 9. 2021 byl proveden výpočet její úvěruschopnosti. K její osobě bylo zaevidováno, že její trvalé bydliště se nachází na adrese [adresa žalované], z toho dva členové jsou s příjmem. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky činí 2 000 Kč, na bydlení pak 1 000 Kč. Ostatní zbytné výdaje žalované činí 1 100 Kč. Výše ověřeného čistého příjmu činí 9 000 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uváděná spotřebitelem činí 25 000 Kč. Výpočtem došla žalobkyně k závěru, že rezerva pro výdaje činí 600 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 3 715 Kč, disponibilní příjem 5 200 Kč, doporučila dvě prodloužení a posouzení úvěruschopnosti vyhodnotila jako úspěšné. 7. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním se žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník dne 14. 9. 2021 dohodly, že žalobkyně žalované poskytne spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání až do výše 9 000 Kč prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet dlužníka č. [bankovní účet]. Žalovaná se naproti tomu zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 430 Kč do 14. 10. 2021. Nedílnou součástí smlouvy mělo dle ust. čl. I. odst. 2 být Prohlášení dlužníka o stávajících závazcích, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaná vyjádřila svůj souhlas se smlouvou zadáním SMS kódu„ [číslo]“ dne 14. 9. 2021. 8. Ze Sazebníku, který není opatřen žádnou formou souhlasu s jeho zněním vyjádřeného žalovanou, se podává, že smlouvu mezi účastníky je možné prodloužení o 7, 14 či 30 dnů za poplatek ve výši 5,13 %, 10,27 % nebo 22 % z nesplacené jistiny apod., dále, že v případě prodlení má žalobkyně právo na náklady upomínání ve výši 35 Kč denně, nejvýše však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu. 9. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že definuje základní vlastnosti úvěru, jeho náklady a další skutečnosti s poskytnutím úvěru související. 10. Z všeobecných obchodních podmínek platných ode dne 1. 8. 2020 vyplývá, že upravují žádost o poskytnutí úvěru a jeho poskytnutí, podmínky splácení, prodloužení doby trvání úvěru, sankce a výpověď a možnost odstoupení. 11. Dle autorizace ověření totožnosti bylo ověření totožnosti spotřebitele autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu dne 12. 10. 2020. 12. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně eviduje transakci spočívající v tom, že dne 14. 9. 2021 byla na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 9 000 Kč pod [variabilní symbol]. 13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby vyplývá, že zástupce žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 25. 8. 2022 písemně vyzval k zaplacení dlužné částky z úvěrové smlouvy ze dne 14. 9. 2021 ve výši 15 388,83 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 534 Kč do tří dnů. Současně žalovanou poučil, že v případě marného uplynutí této lhůty se žalobkyně s nárokem obrátí na soud. 14. Dle podacího lístku byla zásilka adresována žalované předána zástupcem žalobkyně k poštovní přepravě jako doporučená dne 25. 8. 2022. 15. Z dalších listin soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti. 16. Vzhledem k tomu, že se zástupce žalobkyně a žalobkyně k jednání soudu nedostavili, zbavili se možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení, jakým dalším způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a kdy se předžalobní výzva k plnění, případně jiná upomínka žalované dostala do její dispozice, a navrhnout důkazy k jejich prokázání, jinak se žalobkyně vystavuje nebezpečí vydání ve věci pro sebe nepříznivého rozhodnutí. 17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: 18. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc ta, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 19. Podle § 2391 odst. 1 obč. zák., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. 20. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení). 21. Podle § 104 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 22. V daném případě žalovaná opatřila smlouvu tzv. jiným elektronickým podpisem, a soud má proto, i vzhledem k jejímu vyjádření, smlouvu o spotřebitelském úvěru za písemně uzavřenou. 23. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není