28 C 34/2023-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 891 Kč (10 203 Kč a 3 688 Kč) s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 30. 3. 2021, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poukázala finanční prostředky ve výši 7 700 Kč na jím určený bankovní účet a žalovaný se zavázal je žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za jejich poskytnutí ve výši 2 503 Kč, tj. 10 203 Kč celkem, do 29. 4. 2021. Žalovaný své povinnosti řádně nesplnil, pročež byl žalobkyní upomínán a byla mu vyúčtována smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 30. 4. 2021 do 22. 8. 2022, tj. 3 688 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na 21. 2. 2023, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, pročež soud žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 5. Žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je krom jiného poskytování či zprostředkování spotřebitelských úvěru. V této souvislosti se na ni obrátil i žalovaný s žádostí o úvěr. 6. Svou totožnost ověřil tzv. ověřovací platbou ve výši 1 Kč poukázanou na účet žalobkyně z bankovního účtu žalovaného. 7. Ke svým měsíčním příjmům a výdajům žalovaný dle předložených dokumentů neuvedl ničeho, žalobkyně ani nepředložila žádnou listinu, z níž by vyplývalo, že by úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy jakýmkoli, tím spíše pak způsobem tvrzeným v žalobě, zkoumala. Protože se nedostavila k jednání soudu, zbavila se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že své tvrzení dosud neprokázala a vystavuje se tak nebezpečí ztráty sporu. 8. Žalovaný vyslovil s úvěrovou smlouvou souhlas pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku tzv. digitálním podpisem umožňujícím pomocí IP adresy, z niž byl odeslán, jednoznačnou identifikaci žalovaného dne 18. 8. 2022. Digitálním podpisem smlouvu opatřila i žalobkyně. 9. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 700 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 2 503 Kč nejpozději do 29. 4. 2021. 10. Žalobkyně tvrdila, že žalovaného opakovaně upomínala, soudu předložila dvě vyhotovení písemných upomínek a předžalobní výzvu, důkaz o tom, že upomínky žalovanému skutečně zaslala, a nejedná se tak o účelově vytvořenou písemnost, nepředložila. Prvou prokazatelně odeslanou upomínkou byla až předžalobní výzva, která byla dle podacího lístku předána k poštovní přepravě dne 27. 7. 2022. 11. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: 12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc ta, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2391 odst. 1 obč. zák., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. 14. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení). 15. Podle § 104 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 16. V daném případě žalovaný opatřil smlouvu tzv. jiným elektronickým podpisem, a soud má proto smlouvu o spotřebitelském úvěru za platně uzavřenou. 17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 18. Z dohledové činnosti nad poskytovateli úvěru vykonávané ČNB vyplývá, že ve smyslu ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných primárně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele. Věřitel má povinnost zjišťovat informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které zahrnují zejména (i) výdaje na bydlení, (ii) pravidelné měsíční výdaje na provoz domácnosti, úhradu sjednaných služeb a všech stávajících závazků vůči třetím osobám a (iii) výdaje na domácnost (např. jídlo, ošacení, dopravné), a to za účelem získání objektivního obrazu o jeho komplexní finanční situaci. 20. Podle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli na základě požadavků poskytovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 21. Schopnost spotřebitele splácet sjednané spotřebitelské úvěry má vycházet nejen z dosavadního plnění dluhů, ale i z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, případně dalších kritérií (§ 86 odst. 2 ZSÚ). Je tak zcela nepochybné, že jediným kritériem při posouzení úvěruschopnosti nemůže být pouze plnění dosavadních dluhů. 22. Při posuzování schopnosti žadatele splácet žádaný úvěr musí poskytovatel úvěru vycházet z prokazatelných pravidelných příjmů žadatele a z pravděpodobnosti jejich udržitelnosti po celou dobu trvání úvěru a současně musí zkoumat výši jeho nezbytných životních nákladů (tj. nákladů spojených s bydlením, vyvolaných zdravotním stavem atd.), jakož i dalších finančních závazků (splátky dalších úvěrů a půjček, srážky ze mzdy, odpovědnostní plnění apod.). Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen zohlednit jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. změna rodinné situace apod.). Posouzení úvěruschopnosti žadatele s odbornou péčí zahrnuje také zjištění úrovně schopností, znalostí a zkušeností žadatele, pro účely volby nutné míry zevrubnosti vysvětlení obsahu a významu předsmluvních informací, kt