28 C 97/2023-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou doručeno soudu dne 10. 3. 2023 ve znění jejího doplnění podaného soudu dne 23. 3. 2023 domáhal zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalované stanovené rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2022, č.j. 0P 27/2018-177 počínaje dnem 16. 2. 2023 a zaplacení částky 1 750 Kč představující výživné zaplacené žalobce po 16. 2. 2023 s tvrzením, že označeným rozsudkem bylo žalobci uloženo přispívat na výživu žalované jako tehdy nezletilé dcery částkou 3 500 Kč měsíčně. Protože žalovaná ukončila učební obor cukrářka v Poděbradech a spolu s matkou nastoupila do zaměstnání u zaměstnavatele v SRN, je žalobce přesvědčen, že žalovaná je již schopna se samostatně živit. 2. Žalovaná ve svém podání doručeném soudu dne 25. 4. 2023 uvedla, že žalovaný nárok neuznává. Připustila, že v únoru roku 2023 nastoupila do zaměstnání a žalobce jí za uvedený měsíc zaslal výživné, výplata jí byla poukázána až v měsíci březnu. Do první výplaty proto byla odkázána na podporu svých rodičů. Doplnila, že pro opakované neplnění vyživovací povinnosti žalobcem byla nařízena exekuce na jeho mzdu a sama žalovaná neměla na placení výživného žádný vliv. K výši požadované částky namítla, že ji žalobce vypočetl nesprávně, když únor má 28 dní, pročež výživné na jeden den činilo 125 Kč. Pokud vyživovací povinnost skončila 16. 2. 2023, do konce měsíce zbývalo 13 dní, tj. 13 * 125 Kč, což představuje 1 625 Kč. Závěrem žalovaná vyjádřila nesouhlas s případným placením nákladů řízení, neboť jí žalobce nezaslal předžalobní výzvu dle § 142a o.s.ř. a o nároku žalobce se žalovaná dověděla až dne 18. 4. 2023 z usnesení zaslaného jí soudem. 3. Soud ve věci nařídil jednání na 11. 7. 2023, k němuž se žalobce po předchozí e-mailové omluvě nedostavil, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalobce podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. U jednání žalovaná k žalobě uvedla shodně jako v písemném vyjádření k žalobě. Opět souhlasila s tím, že vyživovací povinnosti žalobce k ní tím, že uzavřela pracovní smlouvu se stávajícím zaměstnavatelem a prokázala schopnost sama se živit, zanikla. Pracovní smlouvu uzavřela dne 14. 2. 2023 a její pracovní poměr stále trvá. Žalobce ji ve věci nijak nekontaktoval, pokud by se tak stalo, podání žaloby soudu by nebylo nutné. Žádný návrh na výkon rozhodnutí proti žalobci nepodávala. Výživné, které jí žalobce za měsíc únor 2023 zaplatil, zcela spotřebovala na úhradu svých potřeb. Žalobce hradil výživné k rukám matky žalované, ta jej použila dílem na náklady bydlení, dílem na stravu žalované a ve zbývajícím rozsahu na další nezbytné náklady spojené s její osobou (doprava do zaměstnání, náklady na mobilní telefon, kompenzace oční a ortopedické vady žalované). K prokázání svých tvrzení žalovaná navrhla svůj účastnický výslech. 5. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 6. Z účastnické výpovědi žalované bylo zjištěno, že od roku 2022, kdy soud naposledy o výživném pro její osobu rozhodoval, se v roce 2023 mnoho nezměnilo. Dne 19. 1. 2023 ukončila přípravu na své budoucí povolání, ale až do 14. 2. 2023 byla závislá na svých rodičích. Žije spolu se svým nezletilým bratrem u své matky v nájemní bytě, za který matka hradí 13 000 Kč měsíčně včetně energií. Veškeré náklady na její byly hrazeny z příjmu matky a výživného od otce, které bylo vypláceno do únoru 2023. Od ukončení studia sice neměla náklady spojené s přípravou na budoucí povolání, ale vznikly jí náklady nové spojené s hledáním zaměstnání. Protože matka pracuje v Německu, kde se jí daří dosahovat vyššího příjmu než v České republice, i ona se ucházela u zaměstnání tam. Od ledna do února 2023 proto v Německu absolvovala dvě školení, každé nákladem 100 EUR, a to školení zdravotně hygienické nutné pro práci v potravinářství a školení na obsluhu vysokozdvižného vozíku. Náklady na školení, včetně stravy a dopravy do Marienberku a Chemnitzu, kde probíhala, zaplatila matka z výživného od otce. Výplatu v novém zaměstnání obdržela až v měsíci březnu 2023, do té doby tak byla zcela odkázána na finanční pomoc matky a výživné od otce. Zaměstnaná je nyní v Chemnitzu vzdáleném cca 60 km od místa bydliště, dojíždí každý den. Vyplacené výživné od žalobce proto v celém rozsahu spotřebovala na náklady pro svou osobu, tedy bydlení, stravu, dopravu do zaměstnání a předtím na školení. 7. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č.j. 0P 27/2018-177 ze dne 19. 4. 2022, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 31. 5. 2022 bylo zjištěno, že výživné stanovené žalobci jako otci žalované bylo počínaje dnem 1. 9. 2020 zvýšeno na částku 3 000 Kč a počínaje dnem 1. 5. 2021 na částku 3 500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám matky žalované, paní [celé jméno žalované]. Nedoplatek na výživném pro tehdy nezletilou žalovanou za období od 1. 9. 2020 do 31. 3. 2022 ve výši 15 000 Kč bylo žalobci uloženo hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, spolu s běžným výživným, do každého 20. dne v měsíci. Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 5. 2018, č.j. 0P 27/2018-90. 8. Za základě provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: 9. Žalovaná je zletilou dcerou žalobce. Žalobci bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Chomutově č.j. 0P 27/2018-177 ze dne 19. 4. 2022, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 31. 5. 2022 platit na její výživu počínaje dnem 1. 9. 2020 částku 3 000 Kč a počínaje dnem 1. 5. 2021 částku 3 500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám matky žalované, paní [celé jméno žalované]. Žalovaná v lednu 2023 ukončila přípravu na své budoucí povolání v učebním oboru cukrářka a začala si hledat zaměstnání ve Spolkové republice Německo, kde je možné dosáhnout vyššího příjmu. Aby mohla být zaměstnána v potravinářství, absolvovala potřebné školení v ceně 100 EUR a dále se účastnila školení na obsluhu vysokozdvižného vozíku opět v ceně 100 EUR. Pracovní smlouvu se svým současným zaměstnavatelem uzavřela dne 14. 2. 2023, její zaměstnání dosud trvá. Žalobce hradil výživné pro žalovanou k rukám její matky až do února 2023. Takto zaplacené výživné žalovaná spotřebovala, když z něj matka zaplatila náklady na bydlení a stravu žalované, a uhradila rovněž náklady na školení žalované, dopravu na školení v Německu (Marienberk a Chemnitz) a saturovala z něj další nezbytné výdaje žalované (provoz mobilního telefonu). Veškeré žalobcem uhrazené výživné ve výši 3 500 Kč žalovaná spotřebovala na náklady své osoby, neboť mzda za měsíc únor jí byla vyplacena až v měsíci březnu 2023. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: 11. Podle § 859 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti. 12. Podle § 910 odst. 1 o. z., předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 13. Podle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 14. Podle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 15. Podle § 923 odst. 2 o. z., dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo. 16. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle § 2991 odst. 3 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění 19. Mezi žalobcem a žalovanou je právní vztah předka a potomka, z něhož vyvěrá vyživovací povinnost jednoho vůči druhému, pokud ten není schopen sám se živit. Žalovaná se připravovala na své budoucí povolání a od 14. 2. 2023 uzavřela pracovní smlouvu se svým stávajícím zaměstnavatelem, čímž vyživovací povinnost žalobce k ní ze zákona zanikla. Soud proto vyhověl žalobě co do požadavku žalobce na konstatování, že s účinností od 16. 2. 2023, tj. od pozdějšího data, než došlo k zániku vyživovací povinnosti žalobce k žalované ze zákona, se vyživovací povinnost žalobce k žalované zrušuje. 20. Dále se soud zabýval tím, zda je žalovaná povinna žalobci vydat částku ve výši 1 750 Kč, o níž se měla plněním vyživovací povinnosti žalobce za celý měsíc únor 2023, tj. i za dobu, za kterou již byla řádně zaměstnána, bez právního obohatit. V této souvislosti soud akcentoval, že žalovaná je zletilým dítětem žalobce, tudíž na požadavek žalobce