30 C 179/2023-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 27.3.2023 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela dne 14.11.2013 se žalovanou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 8.000 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila částku 12.728 Kč. Součástí dlužné částky byla načerpaná jistina 8.000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 1.600 Kč, obchodní úrok 728 Kč a služba hotovostní inkaso splátek 2.400 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku, a to včetně nákladů souvisejících s poskytnutím úvěru formou 43 týdenních splátek ve výši 296 Kč. Své závazky z výše uvedené úvěrové smlouvy žalovaná řádně neplnila a dlužná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Celková částka dlužné jistiny ke dni podání žaloby činila 3 481,13 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu se žalobkyně dále domáhala úroku z prodlení z částky dlužné jistiny za období od data po splatnosti poslední ze splátek. Pokud tak jde o úrok z prodlení, požadovala jej žalobkyně přiznat od data po splatnosti poslední ze splátek dle smlouvy, a to již z ponížené částky ve výši 8,05 % ročně z částky dlužné jistiny 2.250 Kč od 12.09.2014 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila na úvěr poskytnutý v rámci smlouvy o půjčce částku ve výši 5 750 Kč. Po postoupení pohledávky byla ještě uhrazena částka ve výši 3 496,87 Kč. 2. V souladu s požadavky zákona účinného v době uzavření smlouvy, tj. ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb, případně dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, posoudil původní věřitel úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ním, přičemž získané informace si dále ověřil nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel posoudil především schopnost žalované (zaznamenané též v žádosti o úvěr) splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů na základě informací, které ji žalovaný poskytl při ústním pohovoru. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, když dále původní věřitel telefonicky kontaktoval zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky a zohlednil i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného v relevantním časovém období ke zjištění osobního rozpočtu žalovaného za současného reflektování státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. S ohledem na výše uvedené a celkovou výši poskytnutého úvěru, respektive stanovené měsíční splátky shledal původní věřitel, že žadatel je schopen poskytnutý úvěr splácet. 3. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 17.3.2014 se žalovanou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 5.000 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila částku 7 955 Kč. Součástí dlužné částky byla načerpaná jistina 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky 1 000 Kč, obchodní úrok 455 Kč a služba hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku, a to včetně nákladů souvisejících s poskytnutím úvěru formou 43 týdenních splátek ve výši 185 Kč. Své závazky z výše uvedené úvěrové smlouvy žalovaná řádně neplnila a dlužná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Celková částka dlužné jistiny ke dni podání žaloby činila 7 385 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu se žalobkyně dále domáhá úroku z prodlení z částky dlužné jistiny za období od data po splatnosti poslední ze splátek. Pokud tak jde o úrok z prodlení, požaduje jej žalobkyně přiznat od data po splatnosti poslední ze splátek dle smlouvy, a to již z ponížené částky ve výši 8,05 % ročně z částky dlužné jistiny 4 500 Kč od 13.1.2015 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila na úvěr poskytnutý v rámci smlouvy o půjčce částku ve výši 570 Kč. Dlužná částka na čerpané jistině činila částku 4 500 Kč a na dalších platbách celkově 2 885 Kč (1 000 Kč poplatek za poskytnutí částky, 455 Kč obchodní úrok, 1430 Kč hotovostní inkaso). Po postoupení pohledávky nebylo uhrazeno ničeho. Dlužná částka z této úvěrové smlouvy činí 7 385 Kč. Tedy celkem bylo žalovaným uhrazeno 570 Kč. Žalovaná částka je tak dána jako rozdíl mezi celkovou splatnou částkou a provedenými úhradami, a to jak úhradami před postoupením, tak po postoupení pohledávky. 4. Žalovaná se k věci nevyjádřila, své stanovisko k věci soudu nesdělila. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 6. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná uzavřela dne 14.11.2013 smlouvu o půjčce 8 000Kč a dne 17.3.2014 smlouvu o půjčce 5 000Kč. Tvrzení o tom, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím půjček nebyla v řízení prokázána. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni v jejichž seznamu měla pohledávka žalovaného pořadové [číslo]. 8. Dopisem ze dne 26.4.2018 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky. 9. Předžalobní výzvou ze dne 10.1.2023 právní zástupce vyzval žalovanou k zaplacení částky ve výši 17 953,56 Kč ve lhůtě do 7 dnů od doručení této výzvy. 10. Podacím archem ze dne 10.1.2023 bylo prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalované doručována doporučená pošta. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Žalovaná získala úvěry v celkové výši 13 000Kč a zaplatila za ně celkovou částku ve výši 9 816,87 Kč. Úvěruschopnost zkoumána nebyla. 12. Soud vycházel ze zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o poskytnutí částky v rozmezí stanoveném tímto zákonem nad 5 000 Kč do 1 880 000 Kč s tím, že ustanovení tohoto zákona mají přednost před obecnými ustanoveními občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. a sice §§ 2395 a násl. o.z.. 13. Podle ust. § § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud měl za to, že úvěry v celkové výši 13 000Kč byly žalované poskytnuty v hotovosti v den uzavření smluv. Tato žalobní tvrzení nebyla žádným způsobem v řízení popírána a soud proto nárok žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení, jestliže obě smlouvy o úvěru bylo nezbytné považovat za neplatné pro nedostatek odborné péče při posuzování úvěruschopnosti dlužníka, kterému byl úvěr poskytován. Nadto soud doplňuje, v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splácet nelze přistupovat jako k žádnému zvlášť přísnému či dokonce nepřiměřenému požadavku, ale mělo by to být chápáno jako obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven anebo nikoliv. 17. O náhradě ná