31 C 101/2023-54 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 84 560,45 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 2. 12. 2018 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 45 000 Kč, a dále z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 22. 2. 2019 na základě které poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté zápůjčky splatit spolu s poplatky ve sjednaných splátkách, což řádně neučinil, neboť dosud uhradil splátky na první smlouvu z 2. 12. 2018 částku 33 782 Kč a na druhou z uvedených smluv ze dne 22. 2. 2019 neuhradil nic. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 30. 8. 2023, ke kterému se žalovaný nedostavil, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v jeho nepřítomnosti. 4. Smlouvou o zápůjčce ze dne 2. 12. 2018, [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 45 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 2 413 Kč spolu s poplatkem ve výši 12 908 Kč. Podle smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 22. 2. 2019, předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím 24 měsíčních splátek po 2 459 Kč spolu s poplatkem ve výši 28 994 Kč. Podle zákaznických karet předchůdkyně žalobkyně u první uvedené smlouvy vycházela z příjmu žalovaného 22 677 Kč a dalších nespecifikovaných příjmů domácnosti ve výši 11 000 Kč a z odhadovaných výdajů 9 000 Kč (včetně splátek providentu 1 700 Kč). U druhé uvedené smlouvy z 22. 2. 2019 předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 25 380 Kč a dalších nespecifikovaných jiných příjmů domácnosti 12 000 Kč a z odhadu výdajů 10 000 Kč včetně dalších splátek providentu 2 500 Kč. Příjem žalovaného ani jeho výdaje nebyly ničím doloženy, přičemž podle zákaznické karty žalovaný předkládal pracovní smlouvu a také výpisy z účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022. Dopisem ze dne 15. 11. 2022 (odeslaným dle podacího lístku téhož dne) zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Dle tabulky umoření uhradil žalovaný na svůj dluh z první smlouvy částku 33 782 Kč a na druhou smlouvu nic. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřených smluv o zápůjčce poskytla žalovanému částku 45 000 Kč a 30 000 Kč, tj. celkem 75 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil celkově částku 33 782 Kč, přičemž předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících o. z., na jejichž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 45 000 Kč a 30 000 Kč, nicméně tyto smlouvy byly od počátku absolutně neplatné, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky, protože není zřejmé, zda vůbec, případně jak zkoumala příjmy, výdaje a další závazky žalovaného, neboť k tomu žalobkyně neoznačila žádný důkaz. Nelze proto považovat za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností, (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrových smluv nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovanému byly v hotovosti vyplaceny částky 45 000 Kč a 30 000 Kč, ze kterých žalovaný vrátil celkově částku 33 782 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že co do částky 41 218 Kč vzniklo a nadále trvá žalovanému bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 6. 8. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 7. 8. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 41 218 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 10. Přestože měl žalovaný převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.