31 C 151/2023-84 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 169 021,53 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 15. 6. 2016, kterou s žalovanou uzavřela [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě bylo žalované umožněno vyčerpat prostředky až do výše limitu 200 000 Kč, ze kterého žalovaná postupně vyčerpala celkovou částku 243 050 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve sjednaných měsíčních splátkách, což však řádně a včas neudělala, neboť dosud splatila jen 205 210,48 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 260 000 Kč, poplatků a smluvních pokut ve výši 86 930,97 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, a proto soud projednal věc jen za účasti žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.) v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů. 3. Na základě žádosti žalované ze dne 15. 6. 2016 byla s předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru ze dne 15. 6. 2016, jejíž součástí byly všeobecné a produktové podmínky a standardní informace o úvěru. Předmětnou smlouvou předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový limit až do ve výše 200 000 Kč, ze kterého mohla žalovaný opětovně čerpat s roční úrokovou sazbou 12,9 %. Čerpané prostředky se žalovaná zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1,6 % z úvěrového rámce, tj. 3 200 Kč. Před uzavřením úvěru měla dle jejího písemného vyjádření předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházet z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a které ověřovala v dostupných registrech klientských informaci a veřejných rejstřících, přičemž u výdajů vycházela z norem pro životní minimum. Příjmy žalované ve výši 15 193 Kč považovala za doložené prostřednictvím čestného prohlášení žalované a další závazky byly doloženy jen interní u předchůdkyně žalobkyně ohledně úvěru 32 565,95 Kč se splátkou ve výši 1 439,81 Kč měsíčně. Celkové čisté příjmy domácnosti žalované ve výši 27 000 Kč doloženy nebyly. Podle výpisu z úvěrového účtu žalovaná celkem vyčerpala částku 243 050 Kč a ve shodě s tvrzeními žalobkyně splatila 205 210,48 Kč, což dále vyplývá i z platební historie. Dopisem ze dne 25. 5. 2022 předchůdkyně žalobkyně kvůli porušování smluvních závazků celou pohledávku zesplatnila ke dni 23. 5. 2022 Smlouvou ze dne [datum] předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což žalované oznámila v dopise ze dne 25. 11. 2022, odeslaným dne 9. 12. 2022. Dopisem ze dne 13. 2. 2023 (odeslaným téhož dne) právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 15. 6. 2016 s žalovanou úvěrovou smlouvu, podle které byla žalované postupně poskytnuta částka 243 050 Kč, ze které žalovaná celkově splatila 205 210,48 Kč. Z předložených důkazů nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy komplexně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 243 050 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně sice tvrdila, že její předchůdkyně schopnost žalované splácet úvěr řádně zkoumala, nicméně nepředložila žádný důkaz, kterým by takové tvrzení podporoval, a to jak ve vztahu k příjmům tak i výdajům žalované, nebo k jejím dalším závazkům s výjimkou těch interních u předchůdkyně žalobkyně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele má dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaná zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě poplatků, smluvních pokut a k placení smluvního úroku z úvěru. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku 243 050 Kč, kterou se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila (jednalo se o plnění z neplatného právního důvodu) a kterou byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud zaplatila na splátkách částku 205 210,48 Kč, takže žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, na bezdůvodném obohacení nadále dluží částku 37 839,52 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 29. 8. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 30. 8. 2023, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 37 839,52 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítl. 9. Přestože byla žalovaná po kapitalizaci celého předmětu řízení (včetně celého příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) ve věci převážně úspěšná a měla by dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků.