31 C 160/2023-156 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 18 750,83 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela elektronicky s žalovanou dne 16. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl téhož dne vyplacen na žalovanou označený účet. Žalovaná čerpaný úvěr řádně a včas včetně smluvního úroku 0,9 % denně (RPSN 1732,09 %) sjednaným způsobem do 14. 2. 2022 celkovou platbou 15 800,83 Kč nesplatila, když dosud nic neuhradila, a proto žalobkyně podanou žalobou uplatnila i sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 950 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalobkyně obecně uvedla, že u žalované provedla lustrace v registrech SOLUS a insolvenčním rejstříku, dále měla k dispozici výplatní pásky žalované a výpis z účtu jejího manžela. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 11. 9. 2023, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 16. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované na účet částku 10 000 Kč Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky. Úvěr se žalovaná zavázala splatit do 14. 2. 2022 částkou 15 800,83 Kč včetně úroku 0,9 % denně (RPSN 1732,09 %). Žalovaná dle tvrzení žalobkyně dosud nic neuhradila. Dle karty zákazníka v anglickém jazyce měla být žalovaný svobodná, přesto žalobkyně doložila výpisy z účtu jejího manžela, na kterém jsou krom jiného patrné vysoké výdaje na desítky sázkových transakcí měsíčně. V kartě je dále uvedeno, že žalovaná žije v domácnosti s dalšími dvěma osobami, které jsou výdělečné, přičemž čistý příjem žalované činil 22 700 Kč a na výdajové stránce splátky úvěrů činily 3 000 Kč a měsíční celkové výdaje 13 000 Kč, přičemž u žádné z položek není patrné z čeho konkrétně výdaje žalované sestávají a jaké má žalovaná další závazky s výjimkou těch uvedených v SOLUSU (např. výpisem z BRKI nebo NBRKI). Příjem žalované je doložen výplatními páskami. Zkoumání výdajů žalované nebylo ze strany žalobkyně konkrétně tvrzeno ani doloženo. S ohledem na výše uvedená skutková zjištění, neučinil soud z ostatních provedených důkazů žádná další relevantní skutková zjištění významná pro posuzovanou věc. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru dne 16. 11. 2021 poskytla žalované částku 10 000 Kč, ze které žalovaná dosud nic nesplatila. Žalobkyně před uzavřením smlouvy komplexně nezkoumala a neověřovala příjmy a výdaje domácnosti žalované, a to ani její osobní výdaje a závazky. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Přestože žalobkyně shromáždila doklady o příjmu žalované, nebyly poměry žalované prověřeny úplně a tedy ani řádně, a to zejména na straně výdajů, které podle všeho nebyly zkoumány vůbec, stejně jako její další závazky mimo registr SOLUS, a to např. záznamky v registrech bankovních a nebankovních klientských informací. Kromě toho z obratů na účtu manžela žalované vyplývají pravidelné vysoké výdaje na online sázky. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy (úroky, poplatky, smluvní pokuty apod.). Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč, na kterou žalovaná nic neuhradila, takže žalované na úkor žalobkyně nadále trvá bezdůvodné obohacení plněním z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, a proto soud považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 17. 7. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 18. 7. 2023, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od prokázané doby prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. 8. Jelikož lze úspěch účastníků ve věci považovat po kapitalizaci celého předmětu řízení (včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) za srovnatelný nebyla ve výroku III. ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. náhrada nákladů řízení přiznána žádnému z účastníků.