31 C 189/2022-73 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 125 967,50 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou dne 14. 9. 2021 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 92 000 Kč s úrokovou sazbou 59,77 % ročně, který jí vyplatila dne 14. 9. 2021. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 5 783 Kč, splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované v příslušných registrech a na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru splatné dne 22. 11. 2021 po dobu delší než 65 dnů, čímž došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 1. 2022. Žalovaná dosud uhradila jen jednu splátku ve výši 5 783 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 16. 1. 2023, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v její nepřítomnosti. 4. Smlouvou úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2021 a navazujícím oznámením o schválení úvěru ze dne 15. 9. 2021 (odeslaného žalované dle dodejky dne 16. 9. 2021) se žalobkyně, která je vedena v registru ČNB nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, zavázala poskytnout žalované částku 92 000 Kč s úrokovou sazbou 59,77 % ročně, což dle dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně učinila dne 14. 9. 2021. Žalovaná se zavázala úvěr včetně pojištění splatit prostřednictvím 48 měsíčních splátek po 5 783 Kč, jak dále vyplývá i ze splátkového kalendáře. Pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu 499 Kč a náhradu nákladů spojených s upomínáním 200 Kč (odst. 6.1. a 6.2.) a dále že v případě prodlení s jakoukoli splátkou delším než 65 dnů dochází k automatickému zesplatnění úvěru, po kterém je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny (odst. 6.3. a 6.5.). Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila 1 splátku úvěru ve výši 5 783 Kč před zesplatněním, a po zesplatnění již nic nezaplatila. Z hodnocení klienta ze dne 14. 9. 2021 vyplývá, že žalovaná uvedla pravidelný měsíční příjem ve výši 26 500 Kč, osobní výdaje (životní minimum) 3 860 Kč a výdaje na bydlení ve výši 2 704 Kč, přičemž žalovaná neměla žádné další závazky a výdaje, takže její celkové výdaje byly vyčísleny na částku 6 564 Kč měsíčně. Dle částečných výpisů z účtu žalované jí byla v měsících 06 až 08/2021 vyplacena (v průměru) měsíční mzda ve výši cca 26 000 Kč. Žalobkyně rovněž disponovala kopií občanského průkazu žalované. Dle výpisu z registru SOLUS a z nebankovního registru klientských informací byla smlouva s žalovanou vyhodnocena jako s nižším rizikem. V dopisech ze dne 23. 12. 2021 a 24. 1. 2021 žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 26. 1. 2022 žalobkyně úvěr zesplatnila. Z dopisu ze dne 21. 6. 2022 (odeslaného dle podacího archu téhož dne) bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Ze splátkového kalendáře, přihlášky do pojištění, všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, a předsmluvního formuláře soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 14. 9. 2021 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které byla žalované poskytnuta částka 92 000 Kč. Žalovaná zaplatila žalobkyni 1 splátku ve výši 5 783 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy v rámci posouzení její úvěruschopnosti podrobněji nezkoumala výdaje žalované. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 téhož poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména: a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 92 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť nedostatečným způsobem zkoumala zejm. výdaje žalované, které má v rámci zkoumání úvěruschopnosti rovněž povinnost archivovat ve smyslu § 78 ZSÚ po dobu 5 let. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované o tom, že její náklady na bydlení činí 2 704 Kč (včetně veškerých poplatků a plateb za energie) a dále že na vše ostatní vynakládá jen životní minimum 3 860 Kč, přičemž žalobkyně věděla o tom, že má žalovaná bankovní účet (na který jí úvěr vyplácela), přesto si od ní nevyžádala úplné výpisy z tohoto účtu (nejen příchozí příjmy s výplatou), ačkoli by právě z nich mohly vyplynout pravidelné výdaje žalované a její celková finanční situace. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalované posoudila komplexně a tím i dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků, smluvních pokut a pojistného. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 92 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na svůj dluh žalobkyni uhradila částku 5 783 Kč, takže nadále žalobkyni dluží z titulu bezdůvodného obohacení částku 86 217 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 18. 12. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 19. 12. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právníh