31 C 303/2022-81 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 207 492,90 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela s žalovaným dne 6. 10. 2020 a podle které poskytla žalovanému částku 200 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve sjednaných splátkách, což však řádně a včas neudělal, přičemž dosud uhradil jen 27 296,91 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se bez řádné včasné omluvy nedostavil, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků. Soud v této souvislosti nepovažoval za řádnou omluvu a žádost o odročení jednání elektronicky nepodepsanou emailovou zprávu z adresy [email], ve které osoba vystupující jménem žalovaného omlouvala ze soudního jednání z důvodu dlouhodobého pobytu v zahraničí spolu s nemožností návratu do ČR z důvodu finanční situace a žádala o posunutí řízení o 3 měsíce. Již samotný obsah zprávu neobsahuje žádné relevantní důvody pro odročení, nehledě že žádost nebyla ničím doložena. 3. Na základě žádosti žalovaného ze dne 5. 10. 2020 s ním žalobkyně dne 6. 10. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] jejíž součástí byly i informace o spotřebitelském úvěru a všeobecné produktové podmínky (včetně jejich změn) a sazebník poplatků. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne finanční prostředky ve výši 200 000 Kč převodem na účet žalovaného. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 20 804 Kč, který byl ve výši 20 412 Kč doložen i potvrzením zaměstnavatele, a příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč, který blíže doložen nebyl. Dále uvedl, že žije v nájemním bytě, nicméně žádné související výdaje neuvedl. Žalobkyně také lustrovala žalovaného v interních i externích databázích, jejichž výstupy však nejsou datovány. Bez ohledu na to z nich vyplývá, že žalovaný měl u žalobkyně další závazky se splátkami v celkové výši 6 295,81 Kč měsíčně. Výpis z běžného účtu žalovaného byl doložen jen za období od 30. 9. 2020 do 7. 10. 2020, dle všeho primárně za účelem doložení čerpání úvěru, nikoliv jako doklad zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jakkoliv i z tohoto částečného výpisu vyplývá záporný počáteční zůstatek – 4680,03 Kč, který by na konci daného období skončil záporným zůstatkem - 18 979,65 Kč nebýt čerpání 200 000 Kč z posuzovaného úvěru. Úplné výpisy z účtu žalovaného před čerpáním úvěru či jiné doklady k výdajům žalovaného (např. nájemní smlouva, SIPO k energiím apod.) doloženy nebyly. Dle platební historie a výpisů z úvěrového účtu žalovaný za celou dobu trvání smlouvy žalobkyni uhradil 27 296,91 Kč. Žalobkyně pro řádné nesplácení úvěru celý úvěr zesplatnila ke dni 21. 12. 2021 dopisem ze dne 23. 12. 2021 odeslaným dle podacího archu dne 27. 12. 2021. Podle podacího lístku dne 29. 6. 2022 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 29. 6. 2022. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, podle níž mu poskytla částku 200 000 Kč, ze které žalovaný splatil 27 296,91 Kč. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá komplexní (řádné) zkoumání příjmů i výdajů žalovaného. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 7. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 200 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť nedoložila, zda vůbec a případně jak konkrétně zkoumala celkové příjmy domácnosti žalovaného, ale především jeho výdaje, které nebyly žádným způsobem doloženy, resp. jediný doklad, a to částečný výpis z účtu žalovaného spíše svědčí o jeho předlužení a neschopnosti úvěr splácet. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pakliže tedy žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, což platí zejména u výpisů z účtu žalovaného, ale soudu je nepředložila, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 200 000 Kč, ze které žalovaný vrátil jen 27 296,91 Kč, a proto mu s ohledem na neplatnost smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. v částce 172 703,09 Kč nadále povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 9. 2. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 10. 2. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 172 703,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů ve výroku II. zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 892 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše 44 642,20 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení ve výroku I. v rozsahu 79 % a úspěchu žalovaného ve výroku II. v rozsahu 21 %, a to z celého předmětu řízení včetně kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 375 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/19