31 C 47/2023-68 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 081 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 27. 4. 2015 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 13 000 Kč, a dále z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 12. 2014 na základě které poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté zápůjčky splatit spolu s poplatky ve sjednaných splátkách, což řádně neučinil, neboť dosud uhradil splátky na první smlouvu z 27. 4. 2015 částku 7 890,97 Kč a na druhou z uvedených smluv ze dne 18. 12. 2014 částku 9 914,03 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 24. 7. 2023, ke kterému se žalovaný nedostavil, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v jeho nepřítomnosti. 4. Smlouvou o zápůjčce ze dne 27. 4. 2015, [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek po 398 Kč spolu s poplatkem ve výši 10 869 Kč Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 18. 12. 2014, předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím 60 týdenních splátek po 184 Kč spolu s poplatkem ve výši 5 017 Kč. Podle zákaznických karet předchůdkyně žalobkyně u první uvedené smlouvy vycházela z příjmu žalovaného 25 000 Kč a dalších nespecifikovaných příjmů domácnosti ve výši 12 000 Kč a z výdajů 8 000 Kč na nájem, 2 000 Kč na splátky dalších zápůjček, nákladů na telefon 500 Kč a výdajů na domácnost 7 000 Kč. U druhé uvedené smlouvy z 18. 12. 2014, která první uvedené předcházela o pět měsísců, předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 20 000 Kč a dalších nespecifikovaných jiných příjmů žadatele 12 000 Kč a z výdajů 6 800 Kč na nájem, 1 228 Kč na splátky dalších zápůjček, nákladů na telefon 500 Kč a výdajů na domácnost 3 500 Kč. Příjem žalovaného ani jeho výdaje nebyly ničím doloženy, přičemž podle zákaznické karty žalovaný předkládal výplatní pásky i pracovní smlouvu a také SIPO. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 (odeslaného dle podacího lístku dne 13. 7. 2018). Dopisem ze dne 6. 6. 2022 (odeslaným dle podacího lístku dne 7. 6. 2022) zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Dle tabulky umoření uhradila žalovaný na svůj dluh ze smlouvy ze dne 27. 4. 2015 částku 7 890,97 Kč a ze smlouvy ze dne 18. 12. 2014 částku 9 914,03 Kč. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřených smluv o zápůjčce dne 27. 4. 2015 poskytla žalovanému částku 13 000 Kč a dne 18. 12. 2014 částku 6 000 Kč, na které žalovaný dosud uhradil celkově částku 17 805 Kč, přičemž předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících o. z., na jejichž základě žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 13 000 Kč a 6 000 Kč, nicméně tyto smlouvy byly od počátku absolutně neplatné, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky, protože není zřejmé, zda vůbec, případně jak zkoumala zejm. výdaje a další závazky žalovaného, neboť k tomu žalobkyně neoznačila žádný důkaz. Nelze proto považovat za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností, (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrových smluv nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalovanému byly v hotovosti vyplaceny částky 13 000 Kč a 6 000 Kč, ze kterých žalovaný vrátil celkově částku 17 805 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že co do částky 1 195 Kč vzniklo a nadále trvá žalovaného bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 26. 6. 2023, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 27. 7. 2023, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 1 195 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 10. Přestože měl žalovaný převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.