8 C 304/2022-39 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 16 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 6.2.2022 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1.1.2021 se společností [právnická osoba], [IČO]. Tato společnost poskytuje úvěry, dne 13.8.2019 zaslala žalovanému na jeho bankovní účet [bankovní účet] s uvedeném [variabilní symbol] částku 16 000 Kč. Mezi stranami nebyla uzavřena žádná smlouva, žalovaný, který částku ani částečně nevrátil se tak v dané výši bezdůvodně obohatil. Žalobce zaslal žalovanému dne 6.2.2022 výzvu k zaplacení, žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalobce doložil předžalobní upomínku kombinovanou s oznámením o postoupení pohledávky, které byly žalovanému dle přiloženého podacího lístku odeslány dne 6.2.2022. Z potvrzení o zaplacení vyplynulo, že shora zmíněná společnost zaslala dne 13.8.2019 na shora uvedený účet 16 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 vyplynulo, že shora uvedená společnost postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobci. Dále žalobce doložil smlouvu o úvěru a informace o úvěru, kde jsou jako účastníci úvěrové smlouvy uvedeni shora uvedená společnost a žalovaný. U obou listin absentuje podpis žalovaného. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [právnická osoba] poskytla dne 13.8.2019 bezhotovostně žalovanému 16 000 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila zmíněná společnost žalobci, jak je shora uvedeno, ten v zásilce odeslané dne 6.2.2022 žalovaného vyzval k zaplacení a oznámil mu postoupení předmětné pohledávky. 5. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce (co se týče závazku za žalovaným) poskytl žalovanému 16 000 Kč, přičemž nebyl tvrzen a tím méně prokázán právní titul k takovému jednání. Žalobce doložil pouze dvě nepodepsané listiny svědčící snad o tom, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce došlo k neuzavřenému jednání o smlouvě. Žalovaný v řízení zůstal zcela pasivní, nepopíral žádná tvrzení a důkazy žalobce, tedy především v tom smyslu, že by předmětné finanční prostředky od právního předchůdce žalobce neobdržel, či že by tyto, byť částečně, vrátil. 7. Pokud pak bylo prokázáno pouze to, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 16 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť absentoval právní titul pro také jednání, s ohledem na soudu známý obsah činnosti právního předchůdce žalobce typicky úvěrová smlouva. Žalovaný je pak povinen takové obohacení vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 6.2.2022. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 9.2.2022, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl a tuto zamítl pouze v marginálním rozsahu ohledně úroků z prodlení požadovaných i před datem 11.2.2022. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy měl žalobce pouze marginální neúspěch ve věci a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 2 252 Kč (800 + 1 200 + 252). Pro úplnost soud ohledně kvalifikace dle § 14b advokátního tarifu uvádí, že žalobce je jen u zdejšího soudu účastníkem stovek řízení, kde vymáhá obdobné pohledávky. Žalobu prakticky totožného znění podal např. pod sp. zn. 21 C 13/2023, 45 C 9/2023 či 7 C 328/2022.