30 C 328/2023-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 18. 4. 2023 domáhal zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi žalobcem jako kupujícím a žalovaným jako prodávajícím byla dne 1. 2. 2023 uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa] kupní smlouva na prodej obytné nástavby na Avii určená pro pevné stání. Kupní cena měla činit 25 000 Kč. Kupní cena byla splatná dne 3. 2. 2023 při převzetí předmětu prodeje. Na základě této kupní smlouvy uhradil žalobce žalovanému dne 1.2.2023 sjednanou částku za dopravu do místa určení ve výši 12 000 Kč. Předmět smlouvy žalobci dodán nebyl. V uvedeném případě se jednalo o podstatné porušení smlouvy ze strany žalovaného a žalobci proto využil svého zákonného práva od výše uvedené smlouvy odstoupit. Učinil tak dopisem ze dne 27. 2. 2023. Současně vyzval žalovaného k vrácení částky určené na dopravu ve výši 12 000 Kč v termínu nejpozději do 15. 3. 2023. Žalovaný na výzvu nereagoval. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 25. 3. 2023. 2. Žalobce dne 3.1.2024 zaslal soudu částečné zpětvzetí žaloby, co do částky ve výši 9 000Kč s tím, že ještě před podáním žaloby k soudu uhradil žalovaný dne 3.4.2023 částku v uvedené výši žalobci. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Soud provedl důkaz WhatsAppovou komunikací účastníků řízení, z níž zjistil, že žalovaný pod přezdívkou [příjmení] [příjmení] a žalobce pod přezdívkou [jméno] [příjmení] se dohodli na koupi obytné nástavby pro Avii za cenu ve výši 25 000Kč s tím, že žalobce požadoval po prodávajícím její dopravu do Fulneku a žalovaný požadoval předem úhradu dopravy ve výši 12 000Kč. Žalobce dne 1.2.2023 odeslal na účet žalovaného částku ve výši 12 000Kč. Dne 2.2.2023 mu přijetí této částky žalovaný potvrdil. Následně se domluva ohledně dopravy neuskutečnila a žalovaný sdělil žalobci, že doprava jím zajištěná by stála asi 21 000 Kč, takovou podmínku žalobce nepřijal a požádal žalovaného o vrácení vyplacené zálohy na dopravu ve výši 12 000Kč. Žalovaný, jak vyplývá ze vzájemné komunikace, nechtěl vrácení peněz připustit s tím, že je teď nemá a chtěl žalobci uvedenou částku započítat na kupní cenu. Žalobce trval na jejich vrácení s tím, že nic už od žalovaného kupovat nechce. 5. Předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2023 měl soud za prokázáno, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 12 000 Kč ve lhůtě do 25. 3. 2023, jinak že věc vyřeší soudní cestou. 6. Podacím archem ze dne 13. 3. 2003 bylo prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Výrok I. tohoto rozsudku má oporu v ust. § 96 odst. 1 o.s.ř., podle kterého může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 věta prvá o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 8. Podle ust. § 2079 odst. 1 o.z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Podle ust. § 2079 odst. 2 o.z. neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 10. Podle § 2080 o.z. kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. 11. Podle § 2081 náklady spojené s odevzdáním věci v místě plnění nese prodávající. Náklady spojené s převzetím věci nese kupující. 12. Podle ust. § 1912 odst. 1 o.z. kdo má plnit při vzájemném plnění napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude vzájemné plnění poskytnuto nebo zajištěno; to však jen tehdy, je-li plnění druhé strany ohroženo okolnostmi, které u ní nastaly, které mu nebyly a neměly být známy, když smlouvu uzavřel. 13. Podle ust. § 1912 odst. 2 o.z. v případě uvedeném v odstavci 1 lze také poskytnout dodatečnou přiměřenou lhůtu k splnění nebo k zajištění plnění a po jejím marném uplynutí odstoupit od smlouvy. 14. Podle ust. § 2004 odst. 1 o.z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. 15. Podle ust. § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 16. Podle ust. § 2053 o.z. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 17. V daném případě souhlasil žalobce jako kupující s tím, že ponese náklady na dopravu do místa určení tj. do Fulneku sám a poskytl žalovanému zálohu na výdaje spojené s dopravou ve výši 12 000 Kč, které mu zaslal na žalovaným sdělený účet dne 1.2.2023. Žalovaný, který přijetí částky dne 2.2.2023 potvrdil se však místo zajištění dopravy vymlouval na poruchu motoru vozidla, kterým měla být přeprava věci provedena a požadoval částku vyšší s tím, že levnou dopravu do 12 000 Kč hned nesežene. Žalobce od smlouvy dne 27.2.2023, po poskytnutí dodatečné lhůty žalobci k zajištění dopravy jiné, odstoupil s tím, že doprava by tak zbytečně jen navýšila kupní cenu za věc, kterou chtěl koupit levně. Žalovaný dne 3.4.2023 (ještě před podáním žaloby) zaslal žalobci zpět částku ve výši 9 000 Kč. 18. Soud měl za to, že žalovaný uznal dluh, co do důvodu i výše a jeho část ve výši 9 000 Kč žalobci ještě před podáním žaloby zaplatil. Jeho povinnost vrátit žalobci ještě 3 000 Kč s příslušenstvím, tak jak bylo stanoveno ve výroku II. je tedy po právu. 19. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 20. Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Podle ust. § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř., kdo zavinil zastavení řízení, je povinen nést jeho náklady. V daném případě žalobce zavinil zastavení řízení, jestliže měla být žaloba dne 18.4.2023 podána co do zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný dne 3.4.2023 žalobci částku 9 000 Kč zaslal zpět. Pokud by žalobce neprovedl částečné zpětvzetí, byl by co do částky ve výši 9 000 Kč s žalobou neúspěšný. Protože žalovaný se k jednání soudu nedostavil a obsahem spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.