31 C 107/2024-52 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 899 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně sjednané ve smlouvě o úvěru, kterou s žalovaným dne 17. 1. 2022 uzavřela, a to za prodlení s úhradou dluhu ve výši 29 465 Kč za období od 5. 9. 2022 do 21. 11. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 31. 3. 2023, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil a ze kterého se žalobkyně omluvila, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v nepřítomnosti účastníků.4. Smlouvou úvěru ze dne 17. 1. 2022 se žalovaný v čl. IV. Bod 2 písm. b) mimo jiné zavázal zaplatit v případě prodlení k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z Posouzení úvěruschopnosti zákazníka vyplývá, že žalovaný uvedl pravidelný měsíční příjem ve výši 40 000 Kč, výdaje na bydlení u rodičů v družstevním bytě ve výši 5 000 Kč, což doložila čestným prohlášením rodičů žalovaného, a dále celkem 3 vyživovací povinnosti (1+2 – pozn. patrně manželka a dvě děti), přičemž žalovaný neměl žádné další závazky a výdaje. Žalobkyně přitom počítala s normativními náklady na bydlení 5 809 Kč, s životním minimem 8 720 Kč a s nezabavitelnou částkou 9 669 Kč. K příjmům žalovaného byly doloženy výplatní pásky (VP), nicméně výpis z běžného účtu (BÚ), který měl žalovaný rovněž dokládat, z neznámého důvodu předložen nebyl. Žalobkyně dále lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a registru REPI s negativním výsledkem. Dopisem ze dne 24. 7. 2022 (odeslaného dle podacího lístku téhož dne) bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu s uplatněnou smluvní pokutou.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 17. 1. 2022 s žalovaným úvěrovou smlouvu, ve které se žalovaný krom jiného zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti podrobněji nezkoumala výdaje žalovaného.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 téhož poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména: a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o.z., nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť nedostatečným způsobem zkoumala zejm. výdaje žalovaného, ke kterým má v rámci zkoumání úvěruschopnosti rovněž povinnost archivovat veškeré doklady ve smyslu § 78 ZSÚ po dobu 5 let. Žalobkyně doložila pouze čestné prohlášení rodičů žalovaného o tom, že jim přispívá na náklady na bydlení částkou 5 000 Kč a dále vycházela z toho, že na vše ostatní vynakládal jen životní minimum, přičemž žalobkyně měl mít k dispozici výpisy z účtu žalovaného, na který mu úvěr i vyplácela. Z těchto výpisů mohly vyplynout pravidelné výdaje žalovaného a jeho celková finanční situace. Tyto výpisy však žalobkyně nedoložila. Nelze tak souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného posoudila komplexně a tím i dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které byly na podkladě neplatné úvěrové smlouvy sjednány, což se mimo jiné týká i smluvní pokuty, kterou žalobkyně podanou žalobou uplatnila. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala právní důvod pro přiznání žalované částky.12. Přestože měl žalovaný dle § 142 odst. 2 o.s.ř. plný úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků, neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.