31 C 331/2023-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 46 384 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne 14. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému na jeho účet částku 35 000 Kč. Žalovaný čerpaný úvěr řádně a včas ve sjednaných 30 splátkách po 3 491 Kč nesplácel, když dosud nic neuhradil, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 24. 10. 2022. Požadovaná částka sestává z jistiny 35 000 Kč a smluvních pokut v celkové výši 11 384 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně obecně uvedla, že tuto svou zákonnou povinnost splnila, nicméně konkrétní způsob prověření blíže nespecifikovala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 26. 2. 2024, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutečnosti: Podle smlouvy o úvěru ze dne o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 6. 2022 (včetně smluvních podmínek) měla žalobkyně na účet žalovaného poskytnout úvěr 35 000 Kč převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal úvěr splácet 30 splátkami po 3 491 Kč měsíčně, jak dále vyplývá i z přehledu splátek. Navzdory písemné výzvě soudu však žalobkyně tvrzené řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, který byl v dané době invalidním důchodcem s důchodem 7 769 Kč a čistými mzdami za duben 2022 ve výši 38 000 Kč, nedoplnila a není tak zřejmé z jakých konkrétních příjmů, výdajů a dalších závazků žalovaného při tomto závěru vycházela, přičemž už jen ze samotného výpisu z účtu žalovaného z měsíce květen 2022 vyplývá, že veškeré příjmy (včetně výše uvedených mezd a důchodu) na účtu žalovaného převyšovaly jeho výdaje (mimo jiné i leasing na auto VW T6 ve výši 17 263 Kč) jen o 1 000 Kč s tím, že konečný zůstatek na účtu žalovaného ke dni 31. 5. 2022 činil 1 090,97 Kč, přičemž splátka posuzovaného úvěru činila 3 491 Kč. Žalobkyně dále nedoložila tvrzený převod částky 35 000 Kč na účet žalovaného, neboť v potvrzení , právnická osoba, o provedení úhrady ze dne 16. 6. 2022 je explicitně uvedeno, že „toto potvrzení neslouží jako doklad prokazující doručení částky platební transakce příjemci platby nebo poskytovateli platebních služeb příjemce platby“. S ohledem na uvedené tak soud nemohl považovat připsání platby 35 000 Kč na účet žalovaného za prokázané, přičemž žalobkyni nic nebránilo tento převod doložit např. výpisem z účtu ve smyslu zákona o platebním styku. Dopisem ze dne 1. 1. 2022 byl celý úvěr zesplatněn ke dni 24. 10. 2022. Dopisem ze dne 4. 5. 2023 odeslaným dne 5. 5. 2023 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Svou (byť omluvenou) absencí při jednání soudu se žalobkyně dobrovolně vzdala možnosti být ze strany soudu poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně sice uzavřela s žalovaným předmětnou smlouvu o úvěru, nicméně nedoložila, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dále to, že by na jejím základě žalovanému poskytla částku 35 000 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že by mu převedla na účet tvrzenou částku 35 000 Kč. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru tak je od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy, zejm. smluvní pokuty či jiné smluvní poplatky. Žalobkyně také neprokázala, že žalovanému poskytla částku 35 000 Kč, a proto se žalovaný na úkor žalobkyně nemohl ani bezdůvodně obohatit ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Jelikož žalobkyně neprokázala žádný právní titul pro přiznání žalované částky, soud žalobu s odkazem na shora uvedené v celém rozsahu zamítl.8. Přestože byl žalovaný ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.