31 C 332/2023-85 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 108 232,48 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovanou dne 24. 2. 2022 úvěrovou smlouvu na základě které umožnila žalované čerpat revolvingový úvěr do limitu 106 000 Kč. Žalovaná za dobu trvání smlouvy načerpala částku 113 050 Kč, kterou se zavázala splatit spolu s úroky a s poplatky prostřednictvím měsíčních splátek ve výši 3,29 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná řádně nesplácela, a proto žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 17. 5. 2023. Žalovaná dosud na svůj dluh uhradila 35 579 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci byla soudem nařízena dvě ústní jednání, ke kterým dostavil jen zástupce žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila, a proto soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), v její nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Úvěrovou smlouvou ze dne 24. 2. 2022 včetně přílohy 1), jejíž součástí byly úvěrové podmínky a rámcová pojistná smlouva s pojistnými podmínkami, se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s opakovaným čerpáním až do ve výše 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala s úroky ve výši 27,88 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 3,29 % z úvěrové rámce, tj. 494 Kč měsíčně. Ve smlouvě a v potvrzení o ověření bonity klienta byl uveden příjem žalované ze zaměstnání ve výši 23 000 Kč měsíčně čistého a příjem ostatních členů domácnosti 26 000 Kč, jedno vyživované dítě a bydlení u rodičů. Měsíční výdaje domácnosti 21 000 Kč. Dle úvěrové zprávy byly žalované odmítnuty celkem tři žádosti o splátkové úvěry a dalších sedm jich bylo ukončeno. Lustrace žalované v externích registrech žalobkyně vyhodnotila jako bez problému, nicméně výstupy z provedených lustrací žalobkyní doloženy nebyly a není tak zřejmé na základě čeho tento závěr žalobkyně učinila, přičemž z výpisu z účtu žalované vyplývá, že v lednu 2022 odpovídaly příchozí transakce (59 665 Kč) na jejím účtu výši těch odchozích (59 456 Kč), přičemž v příchozích platbách je zahrnuto i čerpání zápůjčky 2 000 Kč od spol. , právnická osoba, a jednorázové plnění od pojišťovny 6 788,98 Kč a kromě výplaty od zaměstnavatele žalované , Anonymizováno, , Anonymizováno, (25 350 Kč) a i blíže neurčená platba od spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, (23 896 Kč), když konečný zůstatek na účtu odpovídal částce 838,04 Kč. Dle výpisu čerpání a splátek žalovaná postupně vyčerpala celkově částku 113 050 Kč a dosud splatila 35 579 Kč. Čerpání úvěru žalovanou bylo dále doloženo zprávou ČSOB ze dne 12. 3. 2024. Dopisem ze dne 17. 5. 2023 byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 8. 6. 2023 (odeslaného právním zástupcem žalobkyně dle podacího archu dne 9. 6. 2023) byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy poskytla žalované celkovou částku 113 050 Kč, na kterou žalovaná dosud splatila 35 579 Kč. Přestože žalobkyně částečně zkoumala závazky žalované a její příjmy, neprokázala zda, na základě čeho a jak konkrétně zkoumala úvěruschopnost žalované z hlediska zejména jejích výdajů, když už jen stavy na jejím bankovním účtu nezavdávaly důvod pro absenci důvodných pochybností o jejích možnostech úvěr řádně splácet.5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neboť nedoložila doklady zejména o výdajích žalované, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalované pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaná tak není povinna plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 113 050 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaná dosud splatila 35 579 Kč, takže žalobkyni nadále dluží částku 77 471 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 9. 1. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 10. 1. 2024, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 77 471 Kč s příslušenstvím ve výroku I. rozsudku vyhověl a ve zbytku žalobu ve výroku II. zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (úspěch žalobkyně po započtení požadovaného – nepřiznaného – příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí v rozsahu 53 % a neúspěch v rozsahu 47 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 151 Kč (po zaokrouhlení), což odpovídá 6 % z jejich celkové výše 35 856 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 412 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 108 232,48 Kč sestávající z částky 5 460 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného k jednání soudu (200 km) dne , právnická osoba, . 2024 (nákladů za cestu k druhému jednání se zástupce žalobkyně vzdal) ve výši 1 520 Kč (při paušální náhradě 5,60 Kč/km, spotřebě 5,2 litru nafty/100 km a ceně 41,20 Kč/litr), náhrady za promeškaný čas 600 Kč za 6 půlhodin po 100 Kč, a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 5 284 Kč.