31 C 342/2023-53 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 118 633,91 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela s žalovaným dne 7. 6. 2022 úvěrovou smlouvu na základě které umožnila žalovanému opakovaně čerpat revolvingový úvěr do limitu 120 000 Kč. Žalovaný za dobu trvání smlouvy načerpal částku 128 372,66 Kč, které se zavázal splatit spolu s úroky a s poplatky prostřednictvím sjednaných měsíčních splátek, což řádně a včas neučinil, a proto žalobkyně celou pohledávku zesplatnila ke dni 15. 6. 2023. Žalovaný dosud na svůj dluh uhradil částku 21 354,43 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 3. 4. 2024 (odročené na 8. 4. 2024 za účelem vyhlášení rozsudku), k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Úvěrovou smlouvou ze dne 7. 6. 2022, jejíž součástí byly úvěrové podmínky, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s opakovaným čerpáním až do ve výše 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal s úroky ve výši 26,28 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě a v potvrzení o bonitě klienta byl uveden jeho příjem ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč měsíčně a příjem ostatních členů domácnosti 45 000 Kč, bez vyživovaných dětí a bydlení u rodičů. Měsíční výdaje domácnosti 9 000 Kč. Příjem žalovaného ani jeho domácnosti, stejně jako jeho výdaje nebyly ničím doloženy. Dle úvěrové zprávy žalovaný před projednávaným úvěrem o jiné úvěry nežádal. Žalobkyní tvrzená výše čerpání úvěru v celkové výši 128 372,66 Kč je doložena výpisem čerpání a splátek a výpisem proplacení smlouvy. Dle přehledu splátek žalovaný dosud splatil 21 354,43 Kč. Dopisem ze dne 15. 6. 2023 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 13. 7. 2023 (odeslaného právním zástupcem žalobkyně dle podacího archu dne 14. 7. 2023) byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky před zahájením řízení.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně na základě předmětné úvěrové smlouvy poskytla žalovanému celkovou částku 128 372,66 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 21 354,43 Kč. Žalobkyně přitom neověřovala a tedy ani řádně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného a neprokázala tak zda, na základě čeho a jak konkrétně zkoumala jeho úvěruschopnost.5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila doklady o příjmech a výdajích žalovaného, takže není zřejmé, z čeho konkrétně žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu dále nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná a žalovaný tak není povinen plnit ani další sjednané závazky z neplatné smlouvy. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 128 372,66 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaný dosud uhradil 21 354,43 Kč, takže mu zbývá uhradit 107 018,23 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 11. 3. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 12. 3. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 107 018,23 Kč s příslušenstvím od počátku doloženého prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná (úspěch žalobkyně po započtení požadovaného – nepřiznaného – příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí v rozsahu 62 % a úspěch žalovaného v rozsahu 38 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 190 Kč (po zaokrouhlení), což odpovídá 24 % z jejich celkové výše 38 293 Kč. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 932 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 633,91 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za každý ze 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a § 14b a.t. včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., cestovného k jednání soudu z Prahy do Chomutova a zpět (celkem 200 km) vozidlem VW Passat s komb. spotřebou 5,2 l nafty (při ceně 38,70 Kč/l) na 100 km, při paušální náhradě 5,60 Kč/km ve výši 1 520 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč za 6 půlhodin po 100 Kč, a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 5 617 Kč.