31 C 348/2023 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 38 349,10 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 21. 6. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách po 1 730 Kč, což žalovaný řádně a včas neučinil, neboť uhradil jen 10 380 Kč, a proto došlo k zesplatnění úvěru dle článku V. 5. 5. úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dle vyplněného dotazníku, z dokladu o příjmech, výpisu z bankovního účtu, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z databáze neplatných dokladů.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 4. 3. 2024. Vzhledem k tomu, že se nikdo z řádně předvolaných účastníků k nařízenému jednání nedostavil (žalobkyně se omluvila), projednal soud věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů.4. Podle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 6. 2022 (včetně příloh), žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, ze kterého měl žalovaný obdržet na svůj účet 11 136 Kč, částka 20 864 Kč byla vyplacena žalobkyni na úhradu dřívějšího závazku žalovaného ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 6. 20222 a zbývající částka 8 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně související s poskytnutím úvěru dle čl. 4.8. smlouvy (administrativní náklady a odměnu zprostředkovatele úvěru). Čerpání úvěru je doloženo výpisy bankovních transakcí a potvrzením o vyplacení úvěru. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, žalovaný uvedl příjmy ve výši 37 966 Kč a výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně. Příjem byl doložen výplatními lístky. Výpis z účtu žalovaného žalobkyně nedoložila, přestože na něj žalovanému byly dle potvrzení o provedení transakce žalobkyní poslány i finanční prostředky z úvěru. Výdaje žalovaného a jejich doložení tak žalobkyní zjišťovány ani ověřovány nebyly. Žalovaný dosud dle tvrzení žalobkyně uhradil splátky v celkové výši 10 380 Kč. Žalobkyně kvůli prodlení žalovaného se splácením úvěru tento zcela zesplatnila v rámci předžalobní výzvy ze dne 18. 8. 2023, která byla žalovanému odeslána téhož dne. S ohledem na učiněná skutková zjištění, soud z dalších důkazů neučinil žádná další pro posuzovanou věc a rozhodnutí soudu relevantní zjištění.5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 21. 6. 2022 s žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které byla ve prospěch žalovaného poskytnuta částka 32 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil částku 10 380 Kč.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 věta první ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 32 000 Kč, z toho část ve výši 20 864 Kč na splacení předchozího závazku u žalobkyně ve výši 20 864 Kč a část ve výši 11 136 Kč na účet žalovaného, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když nedostatečným způsobem zkoumala zejména výdaje a další závazky žalovaného. Toto zjištění vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně kromě výpisu z insolvenčního rejstříku, z evidence exekucí a z registru SOLUS blíže závazky žalovaného nezkoumala (např. lustrací v registru bankovních a nebankovních klientských informací) a následně případná zjištění přezkoumatelným způsobem nezohlednila při prověřování úvěruschopnosti žalovaného. K tomu je třeba dodat, že přestože měla žalobkyně možnost od žalovaného vyžádat kompletní výpisy z jeho účtu, ze kterých by bylo možné komplexněji zhodnotit finanční situaci žalovaného včetně jeho výdajů, tyto z neznámého důvodu nebyly požadovány, případně byly, nicméně nebyly doloženy soudu, ačkoliv je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pokud tedy žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, nebo tyto ani od žalovaného nepožadovala, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalovaného splácet úvěr posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pro úplnost soud podotýká, že se žalobkyně a její právní zástupce k nařízenému jednání nedostavili, čímž se dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhu. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých úroků, poplatků, smluvních pokut a administrativních nákladů (8 000 Kč). Tím, že žalobkyně plnila ve prospěch žalovaného poskytnutím částky 32 000 Kč, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (z části plnění z neplatného právního důvodu a z části plněním za jiného), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni uhradil 10 380 Kč, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 21 620 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 9. 2. 2024, kdy nastala i splatnost závazku z bezdůvodného obohacení. Od následujícího dne, tj. od 10. 2. 2024 byl žalovaný v prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 23. 9. 2023. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 21 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ohledně částky 16 729,10 Kč včetně souvisejícího příslušenství (přesahujícího přiznanou výši) žalobu z výše popsaných důvodů ve výroku II. zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud po