9 C 416/2023-43 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 130,01 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dne 15. 9. 2021 žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen "Smlouva"), jejíž přílohu č. , hodnota, tvořil Předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku (skládající se z jistiny 9 000 Kč, úroku ve výši 866 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 4 410 Kč, úhradu za administrativní činnost 834 Kč a úhradu za umožnění splátky v hotovosti ve výši 1 620 Kč), celkem tedy 16 730 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 195 Kč. Doba trvání úvěru byla stranami sjednána na 14 měsíců. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto vznikla žalované povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu a smluvně sjednané příslušenství a povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovanou. Poslední splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 30. 11. 2021 ve výši 1 200 Kč. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla dne 2. 8. 2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek s účinností od 7. 8. 2023. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávky za žalovanou, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Celková hodnota pohledávky je tak představována nesplacenou jistinou ve výši 7 199,76 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 551,15 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 449,42 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 657,03 Kč, úhrady za umožnění splátky v hotovosti ve výši 1 272,65 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč, kapitalizovaného úroku od 16. 11. 2022 do 11. 7. 2023 ve výši 1 144,92 Kč, zákonného úroku z prodlení od 11. 7. 2023 ve výši 1 068,85 Kč. Žalovaná dluh neuhradila i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní.2. Žalobkyně následně doplnila, že se její právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, především vyzdvihl informace zaznamenané jejím právním předchůdcem v souvisejících listinách o příjmech a výdajích žalované. Dále uvedl, že pokud by žalovaná konečně uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, přičemž dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Právnímu předchůdci žalobkyně byly pro posouzení schopnosti splácet úvěr poskytnuty listiny, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soud v , právnická osoba, , č.j. , spisová značka, ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem.3. Při jednání soudu žalobkyně setrvala na žalobě a na svém stanovisku k věci. K výzvě soudu, nechť prohloubí dokazování v otázce zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že již žádnými dalšími důkazy nedisponuje. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila.4. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovanou dne 15. 9. 2021 pod č. , hodnota, vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 9 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným ve 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.5. Dále žalobkyně doložila žádost o úvěr ze dne 15. 9. 2021, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnána s příjmem ze mzdy ve výši 26 972 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí 12 351 Kč, z toho 3 000 Kč výdaje na bydlení a energie, 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, 5 491 Kč splátky půjček. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná žije v nájmu, je svobodná, má bankovní účet a nemá vyživovací povinnost. Za žalobkyni tuto listinu podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva. K tomu žalobkyně dále doložila dvě výplatní pásky žalované za období červenec 2021, srpen 2021, z nichž vyplynul příjem ve výši 19 816 Kč, resp. 21 016 Kč. Z pracovní smlouvy vyplynulo, že je žalovaná zaměstnána jako dělník v lisovně u společnosti , právnická osoba, . Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 31. 7. 2019 vyplynulo, že její pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou.6. Z výpisu plateb, transakční historie, označeného shora uvedeným číslem úvěrové smlouvy vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradila 3 600 Kč.7. Z oznámení ze dne 15.8.2023 vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ji informovala o výši dluhu.8. Z výzvy k plnění adresované žalované právním zástupcem žalobkyně ze dne 1. 11. 2023 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 2. 11. 2023.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2.8.2023 mezi žalobkyní a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 9 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila pouze 3 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v žádosti o úvěr, jak je shora specifikována. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, žalované byla zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela 9 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila 3 600 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.13. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o