23 C 94/2025-39 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 30 582 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , ( dále jen ,, předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 10.4.2024 , ( dále jen ,, Smlouva“), úvěr v celkové výši 25 000 Kč , který měl splatit do 13.6.2024 . Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázích SOLUS, CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI s tím, že však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný uhradil 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023. Žalovaný dlužnou částku nezaplatila ani po předžalobní upomínce zaslané dne 19.10.2024.2. Žalovaný se k žalobě ani ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil.3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládal.4. V podání ze dne 8.9.2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč s příslušenstvím, neboť tuto částku žalovaný zaplatil dne 15.6.2024. Soud řízení v tomto rozsahu zastavil jak uvedeno v usnesení ze dne 10.10.2025 č.j. , spisová značka, .5. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištěníZe Smlouvy a dodatku č., hodnota, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč .Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně banky , Anonymizováno, a.s. soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet žalovaného 2 platbami úvěr ve výši 25 000 Kč.Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19.10.2024 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 na žalobkyni.Z výzvy k plnění ze dne 19.10.2024 a podacího lístku pošty ze dne 19.10.2024 soud zjistil, že žalovaný byla vyzván k úhradě dluhu včetně nákladů právního zastoupení ve výši 39 971 Kč.6. Na základě provedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 10.4.2024 Smlouva ve znění jejího dodatku č., hodnota, , na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně vyplatila na účet žalovaného postupnými platbami celkem částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný uhradil 1 000 Kč. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru neuvedla žalobkyně žádná skutková zjištění a nepředložila žádné důkazy ohledně příjmů a výdajů žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023 byla postoupena pohledávka za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19.10.2024. Žalovaný nezaplatil ničeho ani po zaslání výzvy k plnění před podáním žaloby dne 19.10.2024.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění , ( dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění , (dále jen „ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst.2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem..10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).11. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2023.12. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala žádným relevantním důkazem, že by řádně prověřila schopnost žalovanhoé plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních příjmů a výdajů, proto soud dospěl k závěru, smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU.13. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU.14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč a žalovaný uhradil 1 000 Kč.. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši poskytnuté a nesplacené jistiny úvěru 24 000 Kč , kterou je povinen podle speciální úpravy bezdůvodného obohacení dle § 87 ZSU vydat. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 24 000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.15. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu rovněž zamítl, neboť byla podána předčasně , když v souladu s § 87 odst.1 ZSU nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni teprve od okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru ( srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) v době podle § 87 odst.1 ZSU, tj. v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se ke svým majetkovým poměrům nevyjádřil, proto soud jako přiměřenou lhůtu k plnění stanovil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř.16. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 24 000 Kč, což představuje 65 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2, § 146 odst.2 věta prvá o.s.ř.. má právo na náhradu 65 % nákladů řízení vůči žalované. Žalovaný byl úspěšný co do částky 13 157 Kč, ( včetně. příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku) , což představuje 35 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta a řízení zastaveno pro zavinění žalobkyně, dle § 142 odst. 2, § 146 odst.2 věta prvá o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 35 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2, § 146 odst.2 věta prvá o.s.ř. 30 % (65 % - 35 % = 30 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 224 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 3. , § 11 odst.1 písm. a),d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby ( převzetí a přípravu zastoupení), odměna ve výši 700 Kč za jeden úkon právní služby ( návrh ve věci samé ) dle § 14b odst. 1 bod 3. a.t. úč. od 1.1.2025 a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony pr