30 C 217/2024-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobci podali dne 18.9.2024 ke zdejšímu soudu žalobu, ve které se domáhali, že jsou oprávněnými osobami a mají restituční nárok ke kolonizačnímu rolnickému nedílu v k.ú. , adresa, o výměře 13,3085 ha a 9,7357 ha a kolonizačnímu rolnickému nedílu v k.ú. , adresa, o výměře 21,8672 ha. Svoji žalobu odůvodnili tím, že Manželé , Jméno žalobce B, , nar. , datum, , zemř. , datum, , a , jméno FO, , roz. , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , měli (jako jednoho ze tří) syna , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, . , jméno FO, se oženil dne , datum, s , jméno FO, , roz. , jméno FO, , nar. , datum, , již zemřelou. , jméno FO, a , jméno FO, se narodili žalobkyně a) dne , Datum narození žalobce A, žalobce b) dne , Datum narození žalobce B, . Děti rodičů uvedených výše nedědili ze závěti, proto jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „ZoP“), děti a manžel všichni rovným dílem. Žalobci tvrdili, že jsou jednak oprávněnými osobami dle § 4 odst. 2 písm. c) ZoP jako děti svého otce, pana , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , neboť pan , jméno FO, obdržel přídělovou listinou č. j. , hodnota, ze dne , datum, kolonizační rolnický nedíl (č. , hodnota, ) v k. ú. , adresa, , o výměře 13,3085 a 9,7357 ha, u něhož nebyl důsledně proveden knihovní zápis (intabulace) v jeho prospěch. V roce 1951 majetek pana , jméno FO, , tehdy bytem , adresa, , připadl státu rozhodnutím Okresního národního výboru v , název, ze dne , datum, (patrně o propadnutí jmění pachatele dle § 21 odst. 1 zákona č. 88/1950 Sb., trestní zákona správního) v návaznosti na (trestně-správní) nález Okresního národního výboru v , název, ze dne , datum, , č. , hodnota, pro přestupek dle § 39 zákona č. 88/1950 Sb., trestního zákona správního, a jmenovanému byl dokonce uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.2. Žalobci rovněž tvrdili, že jsou oprávněnými osobami dle § 4 odst. 2 písm. c) ZoP jako děti svého otce pana , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, , neboť rodiče jejich otce , jméno FO, , manželé , Jméno žalobce B, , nar. , datum, , zemř. , datum, , a , jméno FO, , roz. , jméno FO, , nar. , datum, , již zemřelou, obdrželi přídělovou listinou č. j. , hodnota, ze dne , datum, kolonizační rolnický nedíl v k. ú. , adresa, , o výměře 21,8672 ha. Tento nedíl později zdědil jejich syn, pan , jméno FO, (resp. byl nedíl přidělen jemu), a ani u něho nebyl důsledně proveden knihovní zápis (intabulace) v jeho prospěch. V roce 1951 majetek pana , jméno FO, připadl státu rozhodnutím Okresního národního výboru v , název, ze dne , datum, (patrně o propadnutí jmění pachatele dle § 21 odst. 1 zákona č. 88/1950 Sb., trestní zákona správního) v návaznosti na (trestně-správní) nález Okresního národního výboru v , název, ze dne , datum, , č. , hodnota, pro přestupek dle § 39 zákona č. 88/1950 Sb., trestního zákona správního, a jmenovanému byl dokonce uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.3. Žalobci, jako oprávněné osoby, uplatnily svůj restituční nárok u žalované, resp. její organizační složky, podáním ze dne 19. 8. 2024. Žalovaná žalobcům sdělila podáním ze dne 23. 8. 2024, že vůči žalobkyni a) již dříve rozhodla o neuznání nároku a tím bylo řízení ukončeno a dále že žalobce b) své restituční nároky neuplatnil v zákonem stanovených lhůtách. Žalovaný tedy neuznal nárok žalobců.4. Žalobci se domnívali, že z hlediska právního posouzení se nárok žalobců odvíjí od ustanovení § 4 odst. 1, 2 písm. c) ZoP, podle něhož oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1; zemřela-li tato osoba, pak oprávněnou osobou jsou děti a manžel této osoby, všichni rovným dílem. Dále se nárok žalobců odvíjí od ustanovení § 4b ZoP, podle něhož domnělá oprávněná osoba, kterou , název, úřad po dni 1. července 2012 odkáže podle § 4a odst. 5 s jejím nárokem na soud, může tento nárok uplatnit u soudu ve lhůtě do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděla, že je se svým nárokem odkázána na soud. Dále se nárok žalobců odvíjí od ustanovení § 6 odst. 1 písm. n), případně r) ZoP, podle něhož oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku vyvlastnění bez vyplacení náhrady, případně postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. K plynutí času žalobci zdůrazňují, že „je třeba mít na zřeteli nejasnosti, které provázely uplatňování těchto nároků a způsob jejich vypořádání, jakož i to, že právní vztahy vzniklé podle restitučních předpisů nejsou obvyklými a ustálenými právními vztahy, známými z klasických forem občanského práva hmotného; vypořádání nároků z nich plynoucích se realizovalo nesnadno a v dlouhých časových termínech“(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.9.2022, 28 Cdo 2413/2022). Dále že „v poměrech restitučních věcí je nutno zabývat se i tou otázkou, zda vznesením námitky promlčení práva vyplývajícího z restitučního předpisu uplatněného povinnou osobou nejde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy” (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 26 Cdo 2786/2000); a konečně že „neodpovídalo by principům spravedlnosti zatěžovat v restitučním řízení oprávněnou osobu důkazním břemenem spočívajícím v precizním doložení celého řetězu přechodů vlastnického práva, na jehož konci bylo převzetí věci státem. Nepřesvědčivost či neúplnost zápisů v pozemkové knize nemůže být k tíži osob oprávněných v restituci“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.02.2001, sp. zn. 28 Cdo 1752/2000).5. Žalovaný k věci uvedl, že žalobou vznesený nárok ani z části neuznává a považuje ho za neopodstatněný. Uvedl, že mají-li být žalobci a) a b) oprávněnými osobami dle ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, ve znění pozdějších předpisů, jakožto děti pana , jméno FO, , zemř. , datum, , neboť rodiče pana , jméno FO, , tj. manželé , Jméno žalobce B, , zemř. , datum, a paní , jméno FO, , již zemřeli., měli obdržet přídělovou listinou č.j. , hodnota, ze dne 1. listopadu 1926 kolonizační rolnický nedíl (č. , hodnota, ) v k.ú. , adresa, , o výměře 13,3085 ha a 9,7357 ha, a dále kolonizační rolnický nedíl v k.ú. , adresa, , o výměře 21,8672 ha. Žalobci současně konstatují, že zápis vlastnictví právních předchůdců žalobců nebyl do evidence nemovitostí zapsán. Obsah žaloby je pak z převážné části shodný s přípisem žalobců ze dne 19. srpna 2024, který žalobci zaslali žalovanému a jímž se žalobci domáhali toho, aby žalovaný uznal jejich restituční nároky, které ale vlastně v žádosti ani nijak blíže nespecifikovali. Žalobci pouze uvádějí, že jsou potomky osob, jimž měly být přiděleny rolnické nedíly. Žalobci však tuto skutečnost, resp. rozhodnutí o přídělu netvrdí ani nedokládají, když jimi předložené listiny jsou toliko listinami vztahujícími se k řešení úhrad spojených s danými nedíly, avšak nikoli samotné rozhodnutí o přidělení nedílu. V této souvislosti je pak rozhodné, proč nedošlo k zápisu vlastnického práva do dané evidence nemovitostí, a zdali tedy skutečně právním předchůdcům žalobců svědčilo žalobci tvrzené vlastnické právo k rolnickým nedílům. Dle žalovaného žalobci takovou skutečnost dosud neprokázali. Z protokolu o převzetí a předání nedílů ze dne , datum, , který žalobci společně s žalobou předložili, se podává, že nedíly jsou osobám v něm uvedeným svěřovány do správy a užívání. Na další listině označené shora jako strana „-4-“ s podpisy vícera osob (č.l. 6 verte spisu), která ale textově na uvedený protokol nenavazuje, je v prvním odstavci konstatováno, že „… do správy a užívání a přejde na ně vlastnictví doručením rozhodnutí o přídělu.“ Je otázkou, součástí jaké listiny má uvedená strana být. Současně, i pokud by se mělo hypoteticky jednat o listinu vztahující se k žalobci uváděným přídělům, nelze odhlédnout od toho, že účinnost přechodu vlastnického práva byla dle textu na této straně „-4-“ vázána na doručení rozhodnutí o přídělu. Takovou skutečnost však žalobci netvrdí, o to méně prokazují. Žalobci dále zcela zjevně pomíjejí skutečnosti, o nichž je žalovaný vyrozuměl již přípisem ze dne 28. srpna 2024, a které žalobci sveřepě přehlížejí a nijak je nezohledňují. Žalovaný namítl, že žalobce b) svůj restituční nárok v zákonné lhůtě u žalovaného vůbec neuplatnil. Jeho nárok tedy tímto zanikl. Žalobce a) pak tuto skutečnost v žalobě nijak nesporuje a neuvádí ani tvrzení ani důkazy, které by svědčily o opaku. Jestliže žalobce b) svůj nárok u žalované vůbec neuplatnil, natož ve lhůtě pro to vymezené, nemůže se nyní domáhat u Soudu žalobou toho, aby Soud rozhodl o jeho restitučním nároku. Žalobce b) tedy nesvědčí věcná legitimace. V případě žalobkyně a) byla žalovaným výše uvedeným přípisem vyrozuměna, že svůj restituční nárok již uplatnila a bylo o něm žalovaným rozhodnuto dne , datum, , č.j. , hodnot