8 C 161/2025-82 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 18 331,91 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 466 Kč za dobu od 25. 2. 2025 do 10. 3. 2025, z částky 18 866 Kč za dobu od 11. 3. 2025 do 14. 4. 2025, z částky 17 266 Kč za dobu od 15. 4. 2025 do 9. 5. 2025 a z částky 15 666 Kč za dobu od 10. 5. 2025 do zaplacení a dále spolu s úrokem ve výši 72,36 % ročně z částky 15 489,79 Kč za dobu od 25. 2. 2025 do 14. 4. 2025, z částky 14 969,37 Kč za dobu od 15. 4. 2025 do 9. 5. 2025, z částky 13 369,37 Kč za dobu od 10. 5. 2025 do 16. 6. 2025 a ve výši 12 % ročně z částky 13 369,37 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou jako klientem dne 19. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr 20 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil její schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů a sdělení získaných od žalované a šetřením v registrech SOLUS a NRKI. Na základě tohoto šetření a provedení interního matematického modelu bylo shledáno, že úvěr je možno žalované poskytnout. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu se sjednaným úrokem v 24 měsíčních splátkách po 1 821 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas, došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 23. 2. 2025 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná tzv. nová jistina představující součet jistiny a přirostlých úroků 18 169,37 Kč. Dále žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky do data vyhotovení žaloby ve výši 2 665,91 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 15 dnů, takto žalobce nárokuje 800 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 200 Kč za každé prodlení) a dále 1 497 Kč jako smluvní pokutu sjednanou za prodlení se splátkou delším než 30 dnů v jednotlivé výši 499 Kč. Žalovaná před splatností uhradila celkem , hodnota, splátek po 1 821 Kč a jednu po 3 642 Kč. Po splatnosti pak ještě uhradila tři splátky po 1 600 Kč.2. V podání ze dne 10. 10. 2025 žalobce k výzvě soudu obsáhle doplnil následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalované pak vyplynulo, že její čistý měsíční příjem činil 27 076 Kč a celkové měsíční náklady pak 8 895 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná musela být schopna dostát sjednaným splátkám. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. K deklarovaným výdajům žalobce přičetl ještě rezervu ve výši 1 000 Kč a rovněž zohlednil životní minimum ve výši 4 860 Kč, které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje byla povinna uvést žalovaná, pokud tyto zkreslila, porušila § 6 občanského zákoníku, dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaná také v prohlášení klientů mj. podepsala, že všechny uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaná je osobou svéprávnou, byla seznámena s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděla (vědět mohla a měla), kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik se zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalované. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že „soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což bylo v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaná uváděla, že její měsíční náklady na bydlení činí 4 035 Kč, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ze dne 20. 3. 2019 také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. Dále žalobce upozornil na stanovisko pléna Ústavního soudu Pl. ÚS-st. 20/05 ze dne 25. 10. 2005, dle nějž se ten, kdo se staví k uplatňování práv s neomluvitelnou lhostejností, nemůže s úspěchem požadovat ochranu těchto práv.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání soud se bez omluvy nedostavila, ač řádně a včas předvolána. soud tedy věc rozhodl a projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Při jednání soudu dne 14. 11. 2025 žalobce setrval na žalobě, k výzvě soudu, nechť dle §118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. s výstrahou neúspěchu ve věci doplní tvrzení a důkazy ohledně hlubšího zkoumání úvěruschopnosti žalované, již ničeho nedoplnil. Závěrem navrhl žalobce žalobě vyhovět.Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 20. 2. 2024 (ve znění dodatku ze stejného dne a přihlášky k pojištění taktéž ze stejného dne) vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře, informace o pojištění a prohlášení klienta ze stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaná obdržela zde uvedené informace o poskytovaném úvěru a o sjednaném pojištění, a že veškeré údaje uvedené z její strany ve smlouvě jsou pravdivé. Listiny neobsahují fyzická podpis žalované, žalobce k těmto doložil výpisy ze svého interního systému svědčící o zaslání verifikační platby a SMS.5. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě bylo v den jejího uzavření odesláno 20 000 Kč.6. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že zde byly zaznamenány údaje o poměrech žalované s tím, že její čistý měsíční příjem činí 27 076 Kč ze zaměstnání, životní minimum činí 4 860 Kč, výdaje na bydlení 4 035 Kč (nájemné, inkaso), výdaje na spoření 0 Kč, splátky žalobci 0 Kč, ostatní náklady pak 0 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je vdaná, žije ve formě bydlení „jiné“. K této žalobce dále doložil kopii občanského průkazu žalované.7. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 19. 2. 2024 vyplynulo, že žalovaná tímto registrem neprochází. Z tabulky hodnocení klienta NKRI ze dne 19. 2. 2024 vyplynulo, že žalovaná nemá dluhy po splatnosti, čerpá u tří subjektů.8. Z oznámení ze dne 21. 2. 2024 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Z výzev k zaplacení ze dnů 20. 1. 2025, 18. 2. 2025 a 21. 10. 2024 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalované v souvislosti s upomínáním s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy. Z oznámení ze dne 23. 2. 2025 vyplynulo, že tímto oznámil žalobce žalované, že došlo k zesplatnění předmětného úvěru. Dle přiložené dodejky žalovaná tuto písemnost převzala dne 6. 3. 2025.9. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 26. 8. 2025 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovanou, adresu jejího zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 15 666,37 Kč.10. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalované a vyzvala ji k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhá